Mesangiální buňka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stavba mesangia s mesangiálními buňkami

Mesangiální buňka tvoří společně s mesangiální matrix mesangium, což je struktura uložená mezi glomerulárními kapilárami a tvoří jednu ze tří částí glomerulu v ledvinách.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mesangiální buňky jsou specializované buňky fagocytujícího charakteru, mají schopnost kontrakce podobně jako hladké svalstvo a jejich práce je regulovat tok krve kapilárami. Jsou pevně usazeny v extracelulární matrix, která se vyskytuje mezi glomerulárními kapilárami.[1]

Mesangiální buňky můžeme rozdělit do dvou typů, z nichž má každý své specifické funkce a umístění. Jednak to jsou extraglomerulární mesangiální buňky, což jsou buňky nacházející se na povrchu glomerulu, v blízkosti macula densa a ledvinných cév. Druhý typ představují intraglomerulární mesangiální buňky, což jsou specializované pericyty umístěné mezi glomerulárními kapilárami v glomerulu.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Mesangiální buňky plní v glomerulu několik důležitých funkcí a mají proto své nezbytné vlastnosti. Fagocytují, jsou schopné kontrakce a proliferují. Umí nasyntetizovat mesangiální matrix, která obsahuje fibronektin, kolagen typu 4, perlecan a laminin, a vylučují biologicky aktivní látky jako třeba prostaglandiny a endotheliny.[1]

Filtrace[editovat | editovat zdroj]

Mesangiální buňky se účastní a pomáhají filtračnímu procesu hlavně díky tomu, že poskytují mechanickou oporu pro kapiláry v glomerulu, kontrolují obrat materiálu bazální laminy díky své fagocytující aktivitě a také fagocytují imunoglobuliny, které se v bazální lamině zachytily. Regulují tok krve díky kontrakčním schopnostem, vylučují biologicky aktivní látky a odpovídají na angiotenzin II, který způsobuje stažení cév.[2]

Filtrační membrána v glomerulu neobklopuje kapiláru po celém povrchu. Proto mohou imunoglobuliny a doplňkové molekuly, které by jinak nebyly schopné překonat filtrační bariéru, vstoupit do mesangiální matrix. Tato bariéra může způsobit hromadění a zachytávání určitých látek, jako jsou například imunoglobulinové komplexy.

Poškození[editovat | editovat zdroj]

V mesangiu mohou být polapeny antigeny imunoglobulinových komplexů, právě kvůli zmíněné filtrační bariéře. Tyto imunoglobuliny navíc mají vazebná místa pro proteiny, které samy o sobě způsobují poničení glomerulu a tak dochází ke zničení mesangiálních buněk, které může vést až k odumření glomerulu. Další poškození mesangiálních buněk se nazývá akutní glomerulonefritida a je způsobena proliferací těchto buněk poté, co v těle proběhla bakteriální infekce, která způsobila produkci imunitních komplexů, které hned přilákaly monocyty. Tato nemoc je u dětí obvykle vyléčitelná, ale dospělým může způsobovat vážnější problémy.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mesangial cell na anglické Wikipedii.

  1. a b c KIERSZENBAUM, Abraham L., Histology and Cell Biology: An Introduction to Pathology, [s.l.] : Mosby Elsevier, 2007. 671 s. ISBN 0323045278.
  2. BARTON, M., KOHAN, D. E., Endothelin in Renal Physiology and Disease, S. Karger AG, 2011, 266 s., dostupné online