Meliatikum
Meliatikum je tektonická superjednotka Západních Karpat. Je suturou po uzavření Meliatského oceánu. Horninové soubory vytvářející meliatikum tvoří několik celků příkrovového charakteru.[1]
Jejich část vystupuje v tektonických oknech pod příkrovy silicika a turnaika v Slovenském krasu. Tato část je označována jako meliatská jednotka, ale další se nacházejí i v Maďarsku a Rakousku.[2] Jaklovská jednotka a příkrov Bôrky, které jsou považovány za součást meliatika jen v širším smyslu, leží v gemerském pásmu.
Obsahem meliatika je zejména triasovo-jurský akreční oceánický komplex.[3]
Název Meliatikum je odvozen podle výskytu blízko obce Meliata v okrese Rožňava. Termín se používá od roku 1973, kdy Heinz Kozur a Rudolf Mock vyčlenili meliatskou sérii jako zvláštní jednotku s vývojem odlišným od gemerika, ke kterému byla původně řazena. Rekonstrukce původní pozice jednotky je v důsledku destrukce sedimentárních sekvencí komplikovaná.
Tektonická stavba[editovat | editovat zdroj]
Názory na členění meliatika nejsou jednotné. Někteří autoři vyčleňují v meliatiku dvě jednotky - příkrov Bôrky, který přošel vysokotlakovou metamorfózu a meliatskou jednotku, jejíž části prošly slabou nebo zanedbatelnou přeměnou.[4] Další vědci dělí příkrov Bôrky na dvě části, z nichž jednu přiřazují k meliatské jednotce. Někteří autoři příkrov Bôrky přičleňují ke gemeriku.[1] Ostatní vyčleňují navíc i samostatnou jaklovskou jednotku (slabě metamorfované horniny subdukční melanže) a ofiolitovou formaci údolí Bodvy.[5].
Části meliatika stratigraficky patřící do oblasti Meliatského oceánu jsou:
- příkrov Bôrky - má přechodné znaky mezi gemerikem a meliatikem. Prošel vysokotlakovou (subdukční) metamorfózou do facie modrých břidlic. Na rozdíl od zbytku meliatské jednotky obsahuje i svrchněpermské horniny bučinského a jasovského souvrství. Vrchní část podobnou meliatské jednotce tvoří:
- modré břidlice hačavské formace.
- spilitizované bazalty, slabě nebo vůbec nepostižené přeměnou, tvoří například jaklovskou jednotku s typickými bazalty typu N-MORB.
Do struktury příkrovu byly inkorporovány kromě součástí, vývojově spojených s Meliatským oceánem i starší formace, označované jako spodní komplex nemeliatskeho původu. Tvoří jej fylonitizované amfibolity a ruly v blízkosti obce Rudník; přeměněné permské klastické sedimenty, místy s pyroklastiky a bazickými metapyroklastiky v Nižnoslanské depresi a Slovenském krasu (oblast Jasova, Hačavy a Medzeva).[4]
- meliatská jednotka, (chápaná též jako meliatikum v užším smyslu) slabě metamorfovaná jurská až spodněkřídová melanž, obsahující olistostroma a zbytky ofiolitů. Tvoří je břidlice a flyšové turbidity s olistolity radiolaritů, bazaltů a vápenců[6], kterou zasáhla nízkoteplotní a nízkotlaková metamorfóza (250–350 °C a 3–6 kbar). Melanž obsahuje rozličné bloky, které vznikly při různých teplotně-tlakových podmínkách (facie modrých břidlic, pumpellytovo-aktinolitová a facie zelených břidlic).[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meliatikum na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Hók, J., Kahan, Š., Aubrecht, R., 2001. Geológia Slovenska. Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine. Univerzita Komenského, Bratislava, 43 s.
- ↑ Biely, A. (Editor), Bezák, V., Elečko, M., Gross, P., Kaličiak, M., Konečný, V., Lexa, J., Mello, J., Nemčok, J., Potfaj, M., Rakús, M., Vass, D., Vozár, J., Vozárová, A., 1996; Vysvetlivky ku geologickej mape Slovenska (1 : 500 000)[nedostupný zdroj], GÚDŠ, Bratislava, 1996, 76 s.
- ↑ Plašienka, D., Grecula, P., Putiš, M., Kováč, M. a Hovorka, D., 1997; Evolution and structure of the Western Carpathians: an overview. Mineralia Slovaca - Monograph, Košice, s. 1 – 24
- ↑ a b Krenome, B., Some constraints to internal division of the Meliata Unit s.l. (Inner Western Carpathians, Slovakia) based on petrographic study and field relations. Proceedings of XVII. Congress of Carpathian-Balkan Geological Association Bratislava, September 1st - 4th 2002
- ↑ Ivan, P., 2002; Relics of the Meliata ocean crust: Geodynamic implications of mineralogical, petrological and geochmical proxies. Geologica Carpathica, 53, 4, s. 245 - 256
- ↑ Gaál, Ľ., 1987, Súčasné otázky stratigrafie meliatskej skupiny. Geologické Práce, Správy, 86, s. 143 - 156
- ↑ Faryad, S.H., Árkai, P., Balogh, K., 2001, Accretionary Type Metamorphism in the Meliata Unit (Western Carpathians, Slovakia). Archivováno 14. 12. 2012 na Wayback Machine. GeoLines 13, s. 52 - 53