Maria Lemmé
| Maria Lemmé | |
|---|---|
 Portrétní fotografie, před 1942 | |
| Rodné jméno | Maria Schwarzkopf |
| Narození | 3. října 1880 Oděsa  Rusko |
| Úmrtí | 28. března 1943 (ve věku 62 let) Terezín  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | ? |
| Vzdělání | Adolf Hölzel, Stuttgart |
| Povolání | malířka |
| Rodiče | Moritz Schwarzkopf Paula, rozená Fürth |
| Manžel(ka) | Karl Lemmé |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maria Lemmé, rozená Maria Schwarzkopf, rusky Mария Лемме–Шварцкопф (3. října 1880 Oděsa – 28. března 1943 Koncentrační tábor Terezín) byla malířka a grafička rakouského židovského původu, oběť holokaustu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se jako druhé ze tří dětí v rodině císařského rady Moritze Schwarzkopfa (1849-1916), rodáka z židovské rodiny v Berouně a jeho manželky Pauliny, rozené Fürthové (1854–1928) ze Sušice.[1] Měla staršího bratra Bruna (* 1878–?) a mladší sestru Olgu, provdanou Altmannovou (1882–1911). Moritz Schwarzkopf byl obchodníkem a mimo jiné konzulem Panamské republiky v Oděse. Zemřel 2. prosince 1916 a byl pohřben na vídeňském ústředním hřbitově.[2]
Maria Schwarzkopf se již ako dítě učila malovat.
V roce 1900 se provdala za Karla Lemmé. Po vypunutí první světové války byli deportováni do ruského vězení na Sibiři. Tam se Maria učila modernímu malířství u malíře Schlichta. V roce 1918 emigrovali do Německa a žili ve Stuttgartu-Degerlochu.
Maria se ve Stuttgartu stala žákyní malíře Adolfa Hölzela, který byl spoluzakladatelem vídeňské a mnichovské secese a malířské školy v Dachau. V letech 1905-1919 vyučoval na Stuttgartské akademii. Maria v roce 1933 vydala vzpomínkovou knihu „Myšlenky a učení“ s výroky Adolfa Hölzela.
Karl Lemmé roku 1933 zemřel a Maria jako vdova bydlla v témže domě až do zatčení. S transportem č. 651 II/14 byla 11. července 1942 deportována do Mnichova a odtud byla deportována do koncentračního tábora Terezín, kde za nezjištěných okolností zemřela.[3] Oficiálně udávané datum úmrtí 28. březen 1943 nelze doložit úmrtním listem.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Maria Lemmé zůstala dlouho zapomenuta a její dílo dosud není uspořádáno ani zhodnoceno. Pět obrazů ze soukromého majetku, včetně nezvěstného autoportrétu ze sbírky Renée Bauerové v Cannes, bylo uvedeno ve výstavním katalogu obrazů žáků profesora Hölzela, vydaného roku 1961 k první výstavě Württemberského Kunstvereinu ve Stuttgartu.[4].
Fragmentárně dochované obrazy ukazují na příslušnost k expresionismu berlínské a mnichovské školy, jsou to kompozice postav, krajiny nebo zátiší. Pět z nich je evidováno v galerii ve Stuttgartu.
Zřídka se obrazy Marie Lemmé objeví v aukcích. Podle nich tvořila figurální kompozice a zátiší.[5] nebo krajiny. Údaj o třech obrazech v umělecké sbírce koncernu Mercedes-Benz-Art se nepodařilo ověřit.[6]
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Od roku 1987 ji připomíná označení ulice ve Stuttgartu-Hoffeldu..
- 29. dubna 2006 zasadil umělec Günter Demnig Stolperstein marii Lemmé před jejím dlouholetým bydlištěm v Ahornstraße 52.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Lemmé na německé Wikipedii.
- ↑ Rodokmen na geni.com
- ↑ Rodokmen na geni.com
- ↑ Databáze obětí holocaustu
- ↑ Hölzel und sein Kreis, der Beitrag Stuttgarts zur Malerei des 20. Jahrhunderts. Katalog zur Eröffnungsausstellung des Württembergischen Kunstvereins Stuttgart im wiederaufgebauten Kunstgebäude am Schloßplatz, 8. September bis 5. November 1961. Vorwort und Katalogbearbeitung: Wolfgang Venzmer. Stuttgart-Bad Cannstatt: Cantz, 1961, s. 166–168, č. kat. 251-255
- ↑ Aukčí portál Invaluable.com
- ↑ [1]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Lemmé na Wikimedia Commons - Životopis na portálu stolpersteine-stuttgart.de
- Dva obrazu na webu Artnet.com, malířka označena za Rusku
