Ludmila Kleinmondová
| Ludmila Kleinmondová–Janovská | |
|---|---|
| Narození | 10. února 1870 Praha–Smíchov,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1955 Praha,  Československo |
| Alma mater | Uměleckoprůmyslová škola v Praze |
| Povolání | malířka, učitelka |
| Příbuzní | Ludmila Janovská (1907) dcera |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ludmila Kleinmondová, také Ludmila Janovská-Kleinmondová (* 10. února 1870 Praha, † 1955 Praha) byla česká malířka a učitelka malby, členka Krasoumné jednoty a Umělecké besedy.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Praze na Smíchově jako třetí ze čtyř dětí klempíře a kovotepce Rudolfa Kleinmonda a jeho manželky Gabriely, rozené Zemanové. [1] [2] Otcova firma sídlila na Novém městě v Jungmannově ulici čp. 744/II a inzerovala tepané květinové koše, svítilny, kovové věnce a další náhrobní dekoraci.[3]
Absolvovala školu Ženského výrobního spolku v Praze 2- Resslově ulici 5, kde byla její matka činovnicí. Malbu a kresbu studovala jednak soukromě, a dále v letech 1887-1894 pokračovala studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u (Prof. Schikanedra). Jejími spolužačkami byly například Anna Sequensová nebo Bertha Noback. Patřila k prvním a nejstarším žákyním a absolventkám řádného studia. Oproti mužské škole musela vynechat kreslení podle živého mužského aktu.[4]
Již krátce po absolutoriu se stala členkou Krasoumné jednoty a vystavovala na jejích výročních výstavách v letech 1894-1900[5]. Již tehdy se profilovala jako malířka zátiší a květin (Zátiší s ovocem, Azalky, Růže).
Provdala se za akademického malíře a učitele malby Jana Karla Janovského, cestovali na Jadran. V roce 1926 si otevřeli na Smíchově soukromou malířskou školu. Jejich dcera Ludmila Janovská (* 1907) vystudovala malířství na Akademii výtvarných umění.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Zátiší
Malovala především malbě zátiší, květin a ovoce ve dvou stylových poloháchː uvolněný rukopis nebo staromistrovský realismus podle nizozemských mistrů 17. století. Od roku 1895 vystavovala na výstavách Umělecké besedy, patřila ve své době k velmi oblíbeným, například v roce 1902 bylo její zátiší Hyacinty vybráno do alba obrazů soudobých českých malířů, které se prodávalo jako výroční prémie Umělecké besedy.[6]. Album se distribuovalo do škol k výdobě tříd a jako vzor k výuce kreslení. Také nakladatelství B. Kočího zařadilo její zátiší do své edice Obrazárna pro školu a rodinu, inzerované několik let. Vstoupila do Kruhu výtvarných umělkyň. Její styl však ustrnul již na počátku 20. století a její tvorbu zastínila nová generace českých malířek, zaměřená na avantgardní umění a orientovaná k Paříži.
- Národopis
Při cestách s manželem na Slovensko, Slovinsko a na Jadran se věnovala dokumentaci slovanského národopisu. Do alba Rakousko-uherské typy pro lidové nakladatelství Romualda Prombergera v Olomouci vytvořila sérii krojovaných studií "Slovinci z Bledu.[7] Dokumentovala také české kroje a sbírala starožitné lidové památky, z nichž některé vykoupilo Národopisné muzeum v Praze. V roce 1895 byla členkou výtvarného odboru pořadatelů Národopisné výstavy českoslovanské.[8] [9] .
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ [ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=266&folium=818 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, kartón 266, list 818]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
- ↑ Peřina, AntonínːMěstem mrtvých, Praha 1896, s. 166ː inzerát s obrázkem žardiniéry.
- ↑ Archiv hl.m. Prahy, archiv VŠUP, Protokoly o klausurních zkouškách studentek Uměleckoprůmyslové školy z let 1890-1894
- ↑ llustrovaný seznam 58., 59., 60, 61. výroční výstavy Krasoumné jednoty pro Čechy v Praze
- ↑ Sborník Padesát let Umělecké besedy 1863-1903. Praha 1902, s. 28
- ↑ Obnova roč. 18, 1912, č. 46, s.6
- ↑ Hlavní katalog a průvodce Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895, s. XX-XXI, editor Josef Kafka
- ↑ Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947, s. 569
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- František Xaver Harlas, Malířství. Praha 1908, s. 203
- Ottův slovník naučný, svazek XXVIIIː Doplňky. Praha 1909, s. 771.
- Toman, Prokopː Nový slovník československých výtvarných umělců 1. Praha 1947, s. 488