Lucidní snění
Lucidní snění (bdělý, vědomý spánek) je pojmenování pro stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní a to mu dá možnost se ve svém snu vědomě a bez omezení (záleží na jednotlivých dispozicích) pohybovat či ho měnit. Zjednodušeně řečeno jde o „probuzení ve snu“. Užívá se i zkratka „LD“ - z anglického Lucid Dreaming.
Obsah |
Historie [editovat]
Zmínky o lucidních snech nacházíme už u Aristotela, nejstarší dochovaný záznam pochází z roku 415. V 8. století byla v Tibetu buddhisty provozována forma jógy zaměřená na udržení bdělosti během spánku. Tímto fenoménem se také zabývali sůfijší mistři. V 19. století se průkopníkem stal markýz d'Hervey de Saint-Denis, který významně zvýšil povědomí o lucidním snění a koncem 20. století Stephen LaBerge vědecky prokázal existenci tohoto jevu a popsal jevy při něm probíhající v mozku, takže došlo k jeho obecnému přijetí ve vědeckých kruzích.[zdroj?]
Vědecký výzkum [editovat]
Mnohé univerzity vedou výzkum technik a účinků vědomého snění.[zdroj?] Výzkumu se věnují i nezávislé agentury jako LaBergův The Lucidity Institute. Například Jungova psychologie považuje nevědomé (nebo částečně vědomé) snění jako cestu k sebepochopení. V současnosti nejsou známy případy, kdy by vědomé snění způsobilo duševní nebo tělesnou újmu. Přesto by bylo velmi obtížné určit, zda by nějaká forma vědomého snění mohla bránit užitku běžného snění.
První[zdroj?] knihou o vědomých snech, která poukázala na jejich jedinečnost a vědecký potenciál, byla studie Lucid Dreams od Celie Greenové z roku 1968. Studie zahrnuje předchozí literaturu, ale přináší i vlastní poznatky autorky. Celia Greenová analyzovala hlavní rysy vědomých snů, z nichž vyvodila, že to byly zážitky zcela odlišné od běžných snů. Předvídala, že by měly být spojeny s REM spánkem. Celia Greenová také jako první spojila vědomé sny s fenoménem falešného probouzení.
První vědecká podpora vědomého snění přišla v pozdních 70. letech díky úsilí britského parapsychologa Keitha Hearnea a od dobrovolníka Alana Worsleyho, který využíval signály pohybu očí na polysomnografu jako znamení začátku bdělosti. Filozof Norman Malcolm napsal v roce 1959 text Dreaming, ve kterém vyvracel možnost ověření pravosti záznamu snů tímto způsobem, ale tento pokus ukázal, že během vědomého snění je možné vzpomenout si a provést činy dohodnuté během bdělého života. Podobné pokusy zopakoval Stephen LaBerge na Stanfordské univerzitě ve své disertační práci o několik let později. Zajímavé je, že LaBerge v té době nevěděl o pokusech Hearnea a Worsleya, pravděpodobně kvůli slabé publicitě Hearneovy práce.
Během 80. let se objevilo několik vědeckých důkazů potvrzujících existenci vědomého snění. Snící byli schopni demonstrovat odborníkům, že byli vědomě přítomni během spánku (obvykle použitím signálu pohybu očí). Navíc se podařilo vyvinout techniky na zvýšení pravděpodobnosti zachování tohoto stavu vědomí.
Je zde jedna nevyřešená otázka o neurofyziologické povaze vědomého snění, která je důvodem pro pochybnosti, a to kvůli elektrické aktivitě ve frontálním kortexu, který je obvykle během normálního spánku utlumen. Chování frontálního kortexu nebylo dosud v souvislosti s vědomým sněním důkladně prozkoumáno.
Obvyklé techniky [editovat]
Trénování [editovat]
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tuto schopnost jde určitými postupy natrénovat, prvním důležitým krokem je naučit se pamatovat si své sny, doporučuje se si je například zapisovat.
Nejčastěji používanou metodou je tzv. testování reality. Například nápisy ve snech jsou velmi nestabilní (za chvíli je na místě jiný nápis). Pokud tedy člověk během dne čte různé nápisy a kontroluje, zda se po chvíli nezmění, je možné že to provede i později ve snu a získá tím luciditu. Dále se doporučuje například kontrolovat čas na hodinkách. Ve snu bude čas značně nerealistický nebo je ještě možnost testu reality, jednoduše se zeptat „Je tohle možné, reálné?“. Testování reality štípnutím je podle teorií Stephena LaBerge účinné jen ve velmi málo snech. Prokázal, že sny dokáží mít vliv na veškeré vnímání těla, tudíž pokud se jedinec ve snu štípne, většinou se mu nepodaří navodit lucidní snění, jelikož jeho mozek i ve snu aktivuje vzor pro vnímání bolesti. To samé platí i pro další pocity, jako jsou vzrušení, teplo, chlad, a další vjemy, které může člověk vnímat v reálném světě, když je vzhůru. Odrazy v zrcadle bývají ve snech často rozmazané, chaotické nebo jinak frustrující. Pokud si jedinec pokusí vzpomenout, jak se na konkrétní místo dostal nebo co předcházelo tomu, co prožívá teď, většinou si uvědomí, že sní, jelikož sny nemívají logický začátek.
Další možností je technika WILD (Wake Initiated Lucid Dream). Prvním krokem je hluboké uvolnění a zklidnění mysli. Dále ulehnutí - doporučuje se poloha na zádech, nebo poloha, ve které není daný subjekt zvyklý usínat. Podmínkou je klid a příjemné prostředí (postel nebo měkké křeslo). K udržení vědomí se doporučuje třeba soustředit se na své dýchání. Po nějakém čase by se měly dostavit hypnagogické obrazy. Je nutné mít po celou dobu zavřené oči! Až je subjekt připraven, může "vstoupit" do svého snu.
Výhodou této techniky je jistota, že si subjekt zapamatuje své vědomé sny, třebaže si normální nepamatuje, protože přechází z reality do snu lineárně, bez přerušení vědomí. Druhá výhoda je jistota, že se jedná o sen lucidní, nikoliv velmi živý (very vivid dream).
Někteří lidé mají k lucidnímu snění vrozený talent, ale naučit se ho může každý člověk.
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- KASSIN, Saul M.. Psychologie. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1716-3. s. 140.
- Stephen LaBerge - Lucidní snění
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) http://ld4all.com/
- (anglicky) http://www.lucidcrossroads.co.uk/WILD.htm
- (anglicky) http://socyberty.com/psychology/lucid-dreaming-myths-five-popular-lucid-dreaming-myths-debunked/
