Loučka (zámek)
| Zámek Loučka | |
|---|---|
 Zámek v Loučce | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní, rokokový, klasicistní |
| Výstavba | 17. století |
| Stavebník | Kaldtschmidtové z Eisenbergu |
| Další majitelé | Deblínové, Lambergové, Mohrweiserové, Messenští, Mikyškovi, Popperové, Munkovi, Lipčíkovi, Tomáš Baťa |
| Současný majitel | B.F.P., Lesy a statky Tomáše Bati, spol. s r.o. |
| Poloha | |
| Adresa | Loučka 2,  Česko |
| Souřadnice | 49°26′20,01″ s. š., 17°49′58,73″ v. d. |
  zámek Loučka | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42035/8-278 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Loučka se nachází ve stejnojmenné obci, ležící asi 10 km západně od centra města Valašského Meziříčí v okrese Vsetín. Ačkoliv je stavba od 3. května 1958 chráněna jako kulturní památka pod č. 42035/8-278, dlouhodobě chátrá a je proto zapsána na seznamu ohrožených nemovitých památek.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Od počátku 13. století se Loučka připomíná coby součást lenního systému olomouckých biskupů, kteří nevelký statek propůjčovali svým leníkům (manům).[2] Jejich sídlem byla tvrz, jež je v písemných pramenech poprvé uváděna k roku 1563.[3] Současný zámek vyrostl patrně ve druhé polovině 17. století, kdy se biskupský lenní statek Loučka nacházel v rukách rodu svobodných pánů Kaldtschmidtů z Eisenbergu, kteří mimo jiné rovněž drželi nedaleké léno Choryni.[4] Roku 1720 pak Jan Ignác Kaldtschmidt z Eisenbergu († 1736) předal Loučku svému švagrovi Antonínovi Františkovi z Deblína (1666–1749). Mezi léty 1739–1740 Deblín spolupracoval se zbojnickou skupinou Mikuláše Krampoty z Liptálu, kterému na loučském zámku poskytoval úkryt, za což byl zbojníkem odměněn stříbrem pobitou šavlí.[5] Za Deblínů byla pravděpodobně zřízena zámecká kaple, jejíž presbytář zřejmě posloužil jako základ pro stavbu nového kostela Dobrého pastýře, zbudovaného mezi léty 1777–1778.[6]
Tuto stavbu již financoval hrabě Leopold z Lambergu (1732–1808), jenž Loučku držel v letech 1769–1803. Tehdy se z nevelkého venkovského sídla stalo jedno z center moravského osvícenství, navštěvované četnými hosty.[7] Jedním z nich byl také Leopoldův starší bratr Maxmilián Josef z Lambergu (1729–1792), přívrženec reformního úsilí císaře Josefa II., autor několika francouzsky psaných knih a filosofických pojednání, který byl ve své době nazýván „moravským Démokritem“.[8]
Po Lambercích přišli v roce 1803 Mohrweiserové, kteří upravili zámecké fasády, rozšířili okolní park a po zrušení lenního zřízení roku 1871 získali velkostatek do svého vlastnictví.[3] Od roku 1879 se majitelé zámku rychle střídali. Mohrweisery následovali Ota Messenský (1879–1901), dr. Alois Mikyška (1901–1906; syn valašskomeziříčského starosty Aloise Mikyšky st.), Armin baron Popper von Podhrágy (1906–1907), Karel Munk (1908–1910) a dr. Augustin Lipčík (1910–1918), od nějž velkostatek zakoupil zlínský podnikatel Tomáš Baťa.[2] V majetku rodiny Baťových se zámek, využívaný jako letní rezidence, nacházel až do roku 1945.
V důsledku znárodnění byla část zámku upravena pro potřeby kanceláří a dílen místního JZD, zbytek sloužil MNV jako byty nebo školní třídy.[3] Kvůli nedostatečně údržbě začala budova chátrat a situace se nezměnila ani po roce 1989, kdy zámek restituovala rodina Baťových. Během první poloviny 90. let 20. století bylo asanováno celé jihovýchodní křídlo zámku a počátkem 21. století hrozilo, že dojde k demolici i zbylé části budovy, což však nakonec realizováno nebylo.[3] Na místě odstraněného křídla vyrostla novodobá replika.[9]
Národní památkový ústav zámek řadí mezi ohrožené nemovité památky a dle zhodnocení z roku 2013 je technický stav objektu havarijní: „Střecha je děravá, překrytí je pouze provizorní, části krovu jsou vážně poškozeny a tvarově deformovány, v interiérech zanikají zbytky historické výmalby a štukové výzdoby. Zámek nadále chátrá, některé jeho partie jsou v havarijním stavu“.[1]
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Přízemní stavba obdélníkového půdorysu, stojící v těsném sousedství kostela Krista Dobrého pastýře, bývalého hospodářského dvora a obecní silnice. Exteriérové fasády objektu byly zrekonstruovány pouze částečně, budovu kryje výrazná mansardová střecha s vikýři, některé koncové střešní tašky mají podobu maskaronů. V interiérech jsou zachovány zlomky barokní freskové a štukové výzdoby.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pohled na zámek od parku -
Vjezd do zámeckého parku, v pozadí novostavba z 90. let 20. století
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b zámek - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online.
- ↑ a b HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 672.
- ↑ a b c d MUSIL, František. Neznámé zámky Moravy a Slezska. 1. vyd. Brno: Šmíra-Print, 2015. 632 s. ISBN 978-80-87427-97-2. S. 233–235.
- ↑ PAVLŮ, Miroslav. Náhrobník Otty Ferdinanda svob. pána Kaldtschmidta z Eisenberku v kostele sv. Petra a Pavla v Kelči. Ingredere hospes. Sborník Národního památkového ústavu územní odborné pracoviště v Kroměříži. 2011, roč. 4, s. 35.
- ↑ BALETKA, Ladislav a kol. Liptál. Kapitoly z historie obce na Valašsku. 1. vyd. Liptál: Obecní úřad Liptál, 1994. 512 s. S. 49–51.
- ↑ NEKUDA, Vladimír (edd.). Okres Vsetín. Rožnovsko-Valašskomeziříčsko-Vsetínsko. 1. vyd. Brno: Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a okresní úřad Vsetín, 2002. 963 s. ISBN 80-86298-09-4. S. 513.
- ↑ KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Muzeum Kroměřížska v Kroměříží, 1987. 317 s. S. 105–108.
- ↑ KONEČNÝ, Michal; CERMAN, Ivo. Tváře osvícenství. 1. vyd. Kroměříž: Národní památkový ústav, 2021. 287 s. ISBN 978-80-907400-8-2. S. 130–131.
- ↑ BENEŠ, Jiří. Zámek v Loučce chátrá. Najde se bohatý investor?. Valašský deník. 2011-05-11. Dostupné online [cit. 2022-01-18].