Llukalkan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLlukalkan
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 86 až 83 miliony let
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádCeratosauria
NadčeleďAbelisauroidea
ČeleďAbelisauridae
RodLlukalkan
Gianechini et al., 2021
Binomické jméno
Llukalkan aliocranianus
Gianechini et al., 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Llukalkan („ten, kdo přináší strach“, z jazyka domorodých Mapučů) byl rod abelisauridního teropoda z kladu Furileusauria, žijícího v období pozdní křídy (geologický stupeň santon, asi před 86 až 83 miliony let) na území dnešní argentinské Patagonie (provincie Neuquén). Formálně byl typový druh Llukalkan aliocranianus popsán v březnu roku 2021.[1]

Objev a popis[editovat | editovat zdroj]

Fosilie tohoto abelisaurida byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Bajo de la Carpa. Identifikována byla mozkovna dinosaura, dnes s označením MAU-Pv-LI-581. Fosilie tohoto teropoda byly objeveny na lokalitě La Invernada, jen 700 metrů od místa objevu typového exempláře blízce příbuzného druhu Viavenator exxoni, formálně popsaného roku 2016. Llukalkan je viavenatorovi značně podobný, byl ale menší a lišil se v některých anatomických detailech lebky. Pravděpodobně měl velmi dobrý sluch, lepší než ostatní dosud známí abelisauridi.

Dalšími blízce příbuznými rody byly Quilmesaurus a také podstatně větší Pycnonemosaurus.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Federico A. Gianechini, Ariel H. Méndez, Leonardo S. Filippi, Ariana Paulina-Carabajal, Rubén D. Juárez-Valieri & Alberto C. Garrido (2021). A New Furileusaurian Abelisaurid from La Invernada (Upper Cretaceous, Santonian, Bajo De La Carpa Formation), Northern Patagonia, Argentina. Journal of Vertebrate Paleontology Article: e1877151. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2020.1877151
  2. SOCHA, Vladimír. Pycnonemosaurus, největší z abelisauridů. OSEL.cz [online]. 2. prosince 2019. Dostupné online.  (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Delcourt, Rafael (2018). Ceratosaur palaeobiology: New insights on evolution and ecology of the southern rulers. Scientific Reports. 8 (1): 9730. doi:10.1038/s41598-018-28154-x

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]