Li Sien-nien
| Li Sien-nien | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. června 1909 Chung-an |
| Úmrtí | 21. června 1992 (ve věku 82 let) nebo 1992 (ve věku 82–83 let) Peking |
| Místo pohřbení | Papaošanský revoluční hřbitov |
| Alma mater | Šanghajská dopravní univerzita |
| Povolání | politik, voják a revolucionář |
| Ocenění | Order of the Tribute to the Republic stratég Čínské lidové osvobozenecké armády |
| Politická strana | Komunistická strana Číny (od 1927) |
| Choť | Lin Jiamei |
| Děti | Li Xiaolin |
| Funkce | Ministr financí Čínské lidové republiky (1954–1970) místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1954–1980) tajemník sekretariátu ÚV KS Číny (1958–1969) místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1982) člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1987) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Li Sien-nien (čínsky pchin-jinem Li Xiannian, znaky 李先念; 23. června 1909 – 21. června 1992), byl čínský politik a prezident Čínské lidové republiky v rozmezí let 1983–1988.
Li vstoupil do komunistické strany v roce 1927 a roku 1935 se účastnil Dlouhého pochodu coby armádní kapitán a politický komisař. Roku 1945 se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 získal pozici guvernéra ve své rodné provincii Chu-pej. V roce 1954 se stal ministrem financí a roku 1956 byl zvolen členem politbyra ÚV KS Číny.
V době Velké proletářské kulturní revoluce přišel o funkci ministra financí. Důvodem byly jeho těsné vazby na Teng Siao-pchinga. Roku 1973 se však na post ministra financí vrátil, když byl znovujmenován Čou En-lajem.[zdroj?] Li tak sehrál důležitou roli v obnově kulturní revolucí zdevastované ekonomiky Číny.
V letech 1983–1988 zastával funkci prezidenta komunistické Číny. V roce 1985 navštívil Spojené státy a stal se tak nejvyšším představitelem ČLR, který do té doby USA navštívil.
I po svém odchodu z politiky zůstával vlivnou osobností a během nepokojů na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 silně odporoval vůči tvrdému zásahu vůči protestující mládeži.[zdroj?]
