Latinská plachta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Latinská plachta

Latinská plachta, též Bezanová plachta, je třícípá plachta, zavěšená na šikmo vedeném ráhně. Podobá se čtyřcípé ráhnové plachtě a zároveň stěhovce. Díky jejím dobrým vlastnostem se hodí jak pro plavbu s větrem zezadu, tak i s větrem z boku.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Používá se zpravidla na bezanovém (zadním) stěžni a u méně tonážních plachetnic i na dalších stěžních směrem k přídi lodi.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Latinskou plachtu vynalezli Liburnové - námořní piráti, operující ve Středozemním moři v druhém a prvním století před naším letopočtem. Jejich typ lodi - Liburnu použil císař Augustus jako vzor pro své loďstvo a plachta se pak podle užití v římském loďstvu nazývala latinskou.[1]

Latinskou plachtu používali Arabové na svých lodích ve Středozemním moři, v Rudém moři, v mořích východní Afriky a při svých plavbách do Indie, kde brzy ovládli námořní trh. Od Arabů ve Středozemním moři ji brzy převzali evropští námořníci a rozšířila ji na většinu svých lodí, což se jim zpočátku, když začali kolonizovat Atlantický oceán, vyplácelo. Když pak ale začali s plavbami do Indie kolem Afriky, tak je Maurové (sídlící v dnešním Maroku) začali přepadat - toto nebezpečné území se dalo obeplout přes základnu na Kanárských ostrovech, nicméně v Indickém oceánu, vzhledem k jeho relativní uzavřenosti, takovou možnost neměli, což mělo za následek vytvoření rychlejšího pohonu lodi - vratiplachty.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimír Hynek, Petr Klučina: Válečné lodi 1, Naše Vojsko 1985

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Lateen sails ve Wikimedia Commons