Kyrénská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kyrénská škola, Kyrénaikové, byl ultra-hédonistický filosofický směr založený ve 4. století před naším letopočtem, pravděpodobně Aristippem z Kyrény (asi 435–356), ačkoliv mnohé ideály této filosofické školy byly nejspíše až zformovány jeho vnukem téhož jména, Aristippem Mladším (asi 380–300). Kyrénaikové patřili mezi nejranější sókratovské školy; učili, že jediným pravým dobrem je rozkoš, což však neznamená pouze absenci bolesti, ale vyloženě příjemný prožitek. Z těchto momentálních rozkoší jsou silnější zvláště fyzické než, pocitové, či vzpomínkové. Kyrénaikové nicméně upoznávají hodnotu společenských závazků a rozkoš tak podle nich lze získat i z altruistického jednání. Kyrénská škola zanikla během jednoho století a byla nahrazena mnohem propracovanější filosofií epikúrejskou.

Historie školy[editovat | editovat zdroj]

Historie Kyrénské školy začíná s Aristippem z Kyrény, který se narodil kolem roku 435 před naším letopočtem. V mládí přišel do Athén a stal se žákem Sókrata. Po Sókratově smrti roku 399 př. n. l. je jen málo informací o Aristippových pohybech jeho učení, ačkoliv existují náznaky, že žil nějaký čas na dvoře krále Dionýsia v Syrakusách. Není přesně známé, které aspekty byly kyrénské filosofii připsané Aristippem.[1] Díogenés Laertios poskytuje dlouhý seznam knih, o které byly údajně napsány Aristoppem, ačkoliv Díogenés předkládá i názor Sosikráta z Rhodu, podle kterého Aristippos nenapsal nic.[2] Mezi Aristrippovy žáky patřila i jeho dcera Aréte. Ta poté učení přenesla i na svého syna Aristippa Mladšího, který podle Aristokla z Messiny[3] učení svého děda přeměnil v propracovanou filosofii.[4] Nicméně zaklady kyrénského učení byly položeny Aristippem z Kyrény.[5]

Po smrti Aristrippa Mladšího se škola rozpadla na několik frakcí, reprezentované Annikerem, Hegesiem a Theódorem z Kyrény, kteří rozvinuli vzájemně konkurenční výklady kyrénské filosofie; mnohé z nich byly reakcí na nový systém hédonistické filosofie založené Epikúrem.[6] V polovině 3. století před naším letopočtem již Kyrénská škola zaostávala a byla překonána mnohem propracovanějším systémem epikúrejským.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyrenaics na anglické Wikipedii.

  1. ANNAS, Julia. The Morality of Happiness. New York : Oxford University Press, 1995. 502 s. [dále jen Annas]. ISBN 0195096525. S. 229. (anglicky) 
  2. Diogenes Laërtius, ii. 84f
  3. Aristocles ap. Eusebius, Praeparatio Evangelica, xiv. 18
  4. REALE, Giovanni; CATAN, John R.. A History of Ancient Philosophy: From the Origins to Socrates. Albany : State University of New York Press, 1986. [dále jen Reale & Catan]. ISBN 0887062903. S. 272. (anglicky) 
  5. COPLESTON, Frederick Charles. A History of Philosophy. Svazek 1. Londýn : Continuum International, 2003. 521 s. [dále jen Copleston]. ISBN 0826468950. S. 121. (anglicky) 
  6. LONG, A. A.. The Socratic Legacy. In ALGRA, Keimpe, et al. The Cambridge History of Hellenistic Philosophy. Cambridge : Cambridge University Press, 1999-12-9. [dále jen Long]. ISBN 0521616700. S. 633. (anglicky)
  7. Long, str. 639.