Kotouč u Štramberka
Kotouč u Štramberka bylo významné archeologické naleziště na Moravě, které bylo zlikvidováno těžbou vápence. Místo bylo též významnou biologickou lokalitou, kde se vyskytoval dnes již vyhynulý poddruh Jasoně červenookého Parnassius apollo strambergensis, Skala 1911.
Lokalita se nacházela asi 1 km jižně od středu obce, v prostoru Štramberské vrchoviny, která je součástí Podbeskydské pahorkatiny. Ležela na dominantním vápencovém kopci oválného půdorysu s dvěma vrcholy, mezi nimiž se nacházelo sedlo, v nadmořské výši asi 539 metrů. Podle zaměření z roku 1943 byl severní obvod vymezen valem, jižní část již tehdy byla odtěžena vápencovým kamenolomem, podle staršího popisu však se i zde nacházelo opevnění; rozlohu hradiska proto lze pouze odhadnout, a to asi na 13 ha. V současné době je lokalita již kamenolomem zcela zničena. Hradisko bylo sice známo již v 60. letech 19. století, do archeologické literatury ho však uvedl v souvislosti s výzkumem nedaleké jeskyně Šipka až v roce 1884 Karel Jaroslav Maška. Shrnující přehled o osídlení lokality podal roku 1929 Jan Knies. První záchranné výzkumy již ničené lokality provedli teprve až v roce 1950 František Prošek a Lumír Jisl, druhý z nich pak i v následujícím roce. Získané poznatky dokládají, že lokalita byla osídlena v období kultury s moravskou malovanou keramikou mladší doby kamenné, slezské fáze kultury lužických popelnicových polí, platěnické kultury doby halštatské a v pozdní době laténské. Těžiště osídlení náleželo nepochybně době popelnicových polí, do které spadá i vybudování valu; zda byla lokalita opevněna i v době laténské, není již jisté. Vzhledem k poloze na okraji keltského osídlení, v tzv. kontaktní zóně s oikumenou púchovské kultury, je obtížné rozhodnout, byla-li lokalita v pozdní době laténské keltským oppidem či velkým hradiskem púchovským – nálezů, které by pomohly tuto otázku rozřešit, je málo a vzhledem k totálnímu zničení lokality nelze již ani získat další nálezy, ani provést průzkum fortifikace, který by byl pro posouzení klíčový; strategická poloha i poměrně bohaté nálezy (mimo jiné i bronzové vahadlo vážek) umožňují soudit, že jde o třetí, nejméně známé, přece však ve své době jistě významné moravské oppidum, které hrálo důležitou roli v kontaktní zóně s nekeltskou, avšak silně latenizovanou púchovskou kulturou.
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Zdroje [editovat]
- Jana Čižmářová, Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, str. 321-322
- Miloš Čižmář, Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, str. 245-246
