Klif
Klif (z ang. Cliff) je v geomorfologické terminologii pojmenování pro strmou skalní stěnu (útes, srub) na pobřeží moře nebo jezera, vzniklé abrazní činností vody (příbojem, řekou).[1]
Při jeho úpatí se nachází abrazní výklenek, který se postupně rozšiřuje, až dojde ke zřícení části břehu. Abrazní srub se tak rozšiřuje a ustupuje směrem do vnitrozemí. Někdy se stává, že tvrdší horniny odolávají abrazi, a tak mohou vzniknout při pobřeží osamocené skály různých tvarů (jehly, brány, jeskyně).
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Nejvyšší klify ve světě[editovat | editovat zdroj]
Jako nejvyšší pobřežní klif na Zemi je obvykle uváděn 1010 m vysoký klif v Kalaupapě na ostrově Molokai (Havaj, USA). Je to ovšem otázka přesnějšího stanovení určujících parametrů klifů, neboť pobřežní útes na Molokai nemá kolmé stěny Jejich sklon je zhruba 60°, přičemž podobný sklon stěn má i Mitre Peak (1683 metrů vysoký) a dva o něco nižší útesy (1302 a 1180 m) v oblasti Milford Sound na Novém Zélandu. V jižním Grónsku na mysu Farewell se nachází masív Maujit Qaqarssuasia s útesem, přezdívaným Thumbnail. V letech 2000–2003 zde vytyčili britští horolezci čtyři výstupové trasy, přičemž nejobtížnější překonávala výšku cca 1350 metrů.
Evropské klify[editovat | editovat zdroj]
Nejvyšším klifem na evropském kontinentě je 860 metrů vysoký Hornelen na ostrově Bremangelandet v kraji Sogn a Fjordane v Norsku. Tento útes z devonských pískovců je nejen významnou geologickou lokalitou, ale i důležitým orientačním bodem pro námořní plavbu. Druhým v pořadí, co se výšky týče, je 754 metrů vysoký Cape Enniberg na Faerských ostrovech, jehož stěny kolmo spadají do moře. Třetím v pořadí je s 688 metry útes Croaghaun (irsky Cruachán ), který tvoří nejzápadnější výběžek ostrova Acaill v hrabství Mayo v Irsku. Čtvrtý je klif Vixia Herbeira na pobřeží španělské Galicie a pátý Preikestolen, tyčící se do výšky 604 metrů nad Lysefjordem (tento klif patří mezi nejpopulárnější turistické destinace nejen v Norsku, ale i v Evropě a ve světě).
Výskyt klifů však není výjimkou ani ve vnitrozemských státech, byť tyto tvary bývají ve srovnání s klify přímořskými mnohem nepatrnější. Nezbytná je existence dostatečně velké vodní plochy a vhodných geomorfologických podmínek okolního terénu. Ve středoevropském prostoru lze zmínit například geomorfologické tvary v podobě menších klifů na březích vodní nádrže Domaša v okrese Vranov nad Topľou na Slovensku nebo u Nechranické přehrady v severozápadních Čechách.[1]
Význam pro vědecké studium[editovat | editovat zdroj]
Vlivem abraze, způsobené mořským i jezerním příbojem, se zmenšuje rozsah pevniny. U aktivních geomorfologolických tvarů lze sledovat procesy abraze v závislosti na strukturních a texturních vlastnostech horniny. Pomocí studia fosilních klifů s abrazními terasami lze dokumentovat tektonické zdvihy v pobřežních oblastech.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cliff na anglické Wikipedii, Hornelen na anglické Wikipedii, Croaghaun na anglické Wikipedii, Thumbnail (cliff) na anglické Wikipedii a Cape Enniberg na anglické Wikipedii.