Karel Egermeier
| Karel Egermeier | |
|---|---|
| Narození | 28. ledna 1903 Teplice |
| Úmrtí | 30. června 1991 (ve věku 88 let) Paříž |
| Národnost | Češi |
| Povolání | fotograf |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Egermeier, také známý jako Charles Egermeier (28. ledna 1903, Teplice – 30. června 1991, Paříž) byl český fotograf aktivní ve Francii, specializující se na fotografii mužů.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Karel Egermeier se narodil 1903 v Rakousku-Uhersku na území dnešní České republiky. Měl mladšího bratra Richarda, narozeného 1905. Navštěvoval německé školy, jazyk si postupně osvojoval. Jeho otec Bedřich/Friedrich, obuvník bytem v Kirchengasse, ovdověl roku 1919 (manželka Růžena/Rosa), když byl Karel ještě mladý. Na počátku dvacátých let se Egermeier přestěhoval do Francie a usadil se v Paříži. Absolvoval různá prekérní zaměstnání.[2]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
První fotografie pořídil Karel Egermeier v únoru 1931 během cesty do Švýcarska.[3] Působil také jako vůdce skautů, známý pod totemem jako Aiglon. Své první snímky zveřejnil v roce 1936 v kalendáři Éclaireurs de France.[3]. V roce 1940 ilustroval Landscape of the Olympics od Henryho de Montherlant s 87 snímky.[4] Když vypukla druhá světová válka, pokračoval v práci pro časopis Les Éclaireurs de France a poté pro sportovní výukovou příručku Les Eaux Vives. Následně spolupracoval s Danielem Ropsem, jehož díla ilustroval: Mort, ou est ta Victoire?, Misery and my a Le Courtinaire v roce 1950 [5]. V roce 1952 ilustroval knížku Od Vesuvu k Etně spisovatele Rogera Peyrefitta.[6] Zároveň se věnoval fotografickým reportážím menšího významu. V roce 1964 vyšlo šestnáct jeho fotografií v americké knize The Boy: Fotografická esej.[7] Karel Egermeier ukončil svou činnost v průběhu 60. let 20. století. Umřel 30. června 1991 v Paříži ve věku 88 let. Karel Egermeier svými fotografiemi teenagerů a mladých mužů v sugestivních pózách vždy vyvolává kontroverze. Na konci druhé světové války po osvobození Francie mu jeho pederastie přinášela právní problémy. Jeho práci podporovaly osobnosti jako spisovatel Montherlant nebo Peyrefitte, přátelé i pedofilové (předpokládaní a nechvalně proslulí Peyrefittem, po jeho smrti skryti a odhaleni jeho životopiscem), kteří je považovali za "vrchol erotiky".[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karel Egermeier na francouzské Wikipedii.
- ↑ Relevé des fichiers de l'Insee
- ↑ Essais biographique sur Karel Egermeier [online]. [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b Henri Joubrel, L’Éclaireur de France, č. 5, květen 1944.
- ↑ Paysage des Olympiques. Illustré de 87 photographies par Karel Egermeier. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Le Courtinaire...: Illustration photographique de... Charles Egermeier. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Du Vésuve à l'Etna - Roger Peyrefitte - Babelio [online]. [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ The boy: a photographic essay. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Henri de Monhterlant - Karle Egermeier [online]. aima007.blogspot.fr [cit. 2018-04-28]. Dostupné online.
