Karaagač
| Karaagač Караагач (Китенска река) | |
|---|---|
 Ústí řeky | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 30,5 km |
| Plocha povodí | 182 km² |
| Světadíl | Evropa |
| Pramen | |
| Strandža 42°9′51,12″ s. š., 27°35′17,16″ v. d. 331 m n. m. | |
| Ústí | |
| Záliv Karaagač do Černého moře 42°13′32,88″ s. š., 27°46′42,96″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Bulharsko (Burgaská oblast) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Černé moře | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karaagač (bulharsky Караагач), též Kitenska reka (bulharsky Китенска река), je řeka na jihovýchodě Bulharska v Burgaské oblasti. Pramení v pohoří Strandža a vlévá se do Černého moře. Její délka se většinou uvádí 30,5 km, ale lze nalézt i 36 km.
Popis toku[editovat | editovat zdroj]
Karaagač pramení pod názvem Stara Vizica (Стара Визица) na úbočí hřebene Bosna, nejsevernější části pohoří Strandža, v nadmořské výšce 331 m, asi 400 m severovýchodně od hory Demira (424 m n. m.). Téměř po celé délce teče v hlubokém zalesněném údolí s výjimkou nejspodnější části toku. Zpočátku teče východním směrem; na středním toku se stáčí na severovýchod a zde se řeka nazývá Orljaška reka (Орляшка река). Na jejím dolním toku, poblíž ústí, se do ní vlévá Uzunčairska reka a odtud, již pod názvem Karaagač, teče opět na východ. Ústí do jihovýchodní části zálivu Karaagač v Černém moři, asi 800 m jižně od obce Kiten. Před ústím si vytváří hluboký liman, který má v některých místech hloubku 11 až 14 m.
Povodí[editovat | editovat zdroj]
Hranice povodí, jsou následující:
- sever a západ – povodí řeky Ďavolska reka
- jihozápad a jih – horský hřeben Bosna, tvořící předěl k povodí řeky Veleka
- východ – povodí malých a krátkých toků tekoucích přímo do Černého moře
Plocha povodí je 182 km².
Přítoky[editovat | editovat zdroj]
Hlavní přítoky: (→ levý přítok, ← pravý přítok)
→ Tikleška reka (Тиклешка река)
→ Ilieva reka (Илиева река)
← Trionska reka (Трионска река)
→ Uzunčairska řeka (Узунчаирска река) – největší přítok
Další geografické údaje[editovat | editovat zdroj]
Řeka má maximální průtok v zimě – leden a únor, a minimální v létě – srpen, v té době na středním toku často vysychá. Jedním z důvodů, proč řeka ztrácí ve svém korytu vodu, je, že protéká krasovou oblastí.
Na svém toku neprotéká žádným sídlem.
Karaagač je mimořádně bohatá na ryby a vzácné druhy rostlin a živočichů.
Jméno[editovat | editovat zdroj]
Název řeky turecky Karaağaç znamená černý strom. Roku 1980 byla přejmenována na Kitenska reka (bulharsky Китенска река) a tak se dodnes (2015) uvádí na většině map.[1] Podle dokumentů ředitelství příslušného povodí[2] a dalších známek (viz obrázek) nese v současnosti oficiálně svůj původní název.[p 1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Není známo, kdy došlo k obnovení původního názvu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Китенска_река na bulharské Wikipedii.
- ↑ КАРТА НА БЪЛГАРИЯ [online]. Sofia: Министерство на икономиката, енергетиката и туризма [cit. 2015-09-22]. Oficiální turistický portál o Bulharsku. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-13.
- ↑ СПИСЪК НА ВОДНИТЕ ОБЕКТИ НА ТЕРИТОРИЯТА НА БАСЕЙНОВА ДИРЕКЦИЯ ЗА ЧЕРНОМОРСКИ РАЙОН КАТЕГОРИЯ "РЕКИ" [online]. Varna: Басейнова дирекция "Черноморски район", 2015-02-02 [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (bulharsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MIČEV, Nikolaj; MICHAJLOV, Cvetko; VAPCAROV, Ivan, KIRADŽIEV, Svetlin. Географски речник на България. Sofie: Наука и изкуство, 1980. 561 s. Dostupné online. S. 194. (bulharsky) Archivováno 30. 7. 2017 na Wayback Machine.
- GJUZELEV, Vasil, Bakalova, Elka; Dimov, Neno; Dončev, Anton; Golemanski, Vasil; Golovinski Evgeni; Christov Gileminov, Čudomir. Голяма енциклопедия България. Том 6 (ЗНА-КРУ). Sofie: Bulharská akademie věd, 2012. 13 svazků (2328 s.). Dostupné online. ISBN 978-954-398-141-0. (bulharsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Топографические карты [online]. Měřítko:., 1:100 000 vyd. Moskva: Генеральный штаб, 1986 [cit. 2015-09-21]. Výsek K-35-68. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-01. (rusky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karaagač na Wikimedia Commons
