Kaniška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaniška
Kušánský král
KanishkaCoin3.JPG
Vyobrazení Kanišky na minci z 2. století (Britské muzeum)
Doba vlády 127-151
Korunovace okolo 127
Předchůdce Vima Kadphises
Nástupce Huviška

Kaniška (kušánsky Κανηϸκι; staročínsky 迦腻色伽) byl jeden z nejvýznamnějších králů Kušánské říše, jejíž území se rozkládalo na severu dnešní Indie a v centrální Asii. Kaniška za své vlády dosáhl mnohých politických i vojenských úspěchů, za jeho vlády dosáhla Kušánská říše vrcholu. Z jeho doby se dochovalo mnoho numismatického materiálu, který tvoří jeden z klíčových pramenů ke studiu období Kaniškovy vlády.

Pozadí vlády[editovat | editovat zdroj]

Kaniška původně pocházel z etnika Kušánů (čínsky Kuej-šungů), o kterých se toho dosud moc neví.[1] Původně tvořili jednu z větví indoevropského etnika, které v čínských pramenech vystupuje pod názvem Jüe-č'.[2] Jüe-č'ové ještě počátkem 2. století př. n. l. obývali čínské oblasti Kan-su a Ning-sia v oblastech mezi Čhi-lienem a Tun-chuangem.[3] Když byli ještě v první polovině téhož století poraženi Huny, začali migrovat na západ. Během migrace se postupně rozdělili na dvě nestejně velké části – ta menší (zvaná „Menší Jüe-č'ové“) se usadila v Tibetu a větší („Velcí Jüe-č'ové“) putovala dále až k řece Syrdarji. Odtud byli opět vytlačeni Huny, vydali se proto na další pochod. Za nedlouho se jim podařilo dojít do Baktrie a Sogdiany; obou území se zmocnili a posléze si je rozdělili na pět knížectví, přičemž jedno z nich připadlo Kušánům.[1]

Po více jak jednom století si ostatní čtyři knížectví podrobil jeden z kušánských vládců, a položil tak základ mocné říše, která je dnes zvaná Kušánská. Tímto panovníkem pravděpodobně byl Kudžúla Kadphises (vládl zhruba 15–65).[2] Podmanil si nejen dosavadní území Velkých Jüe-č'ů, ale svá území rozšířil i o Takšašílu a Paňdžáb. Další panovník Vima Kadphises nadále upevňoval postavení Kušánské říše. Za jeho vlády proběhla rozsáhlá měnová reforma, dochovaný numismatický materiál je pak často jediným pramenem, který o Kušánech informuje.[4]

Kaniška králem[editovat | editovat zdroj]

Říše[editovat | editovat zdroj]

Kaniška nastoupil na trůn snad v roce 78,[5] toto datum však bývá stále zpochybňováno a nelze jej považovat za jisté.[4] Po svých několika předchůdcích převzal rozsáhlý a politicky stabilní stát. Následkem nedostatku pramenů z této doby se nedá přesně určit, kam až jeho říše sahala.[1] Její jádro se však nacházelo v Baktrii a oblast na jih od ní, sídelním městem Kanišky byla podle latinských pramenů Purušapura (dnešní Péšávár).[5] Mimo tyto území měl Kaniška pod svou správou oblasti dnešního Uttarpradéše, Paňdžábu, horního toku řeky Indus,[4] dále povodí Jamuny i Gangy a východní hranice Kaniškovy říše se pravděpodobně nacházely až u dnešního Bengálska.[1] Podobná geografická vymezení, která jsou založena převážně na nálezech numismatického materiálu, se však nemusí shodovat se skutečností, jelikož nálezy mincí v určité oblasti ještě nemusí dokazovat, že daná oblast náležela Kušánům.[4] Je pravděpodobné, že Kaniškovými vazaly byli vládci Čínského Turkestánu (dnešní oblastí Sin-ťiangu).[1]

Čínský poutník Süan-cang se ve svém spise Zápisky o západních krajinách za Velkých Tchangů o Kaniškovi (čínská podoba jeho jména zní Ťia-ni-seťia) zmiňuje několikrát. S odkazem na steré kroniky Süan-cang mimo jiné napsal:

V minulosti si gandhárský král Kaniška podrobil okolní země, přivedl k poslušnosti vzdálené končiny a postaviv vojsko, rozšířil své území až na východ od Cchung-lingu.
— Süan-cang[6]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Tradiční buddhistické texty hovoří o Kaniškovi jako o významném panovníkovi, který nechal postavit mnoho buddhistických staveb. Měl být též svolavatelem čtvrtého buddhistického koncilu.[4] Za Kaniškovy vlády dosáhl buddhismus v Indii svého vrcholu a začala převažovat mahájána.[5]

Proti buddhistické tradici, která Kanišku považuje za velkého patrona buddhismu, hovoří nálezy Kaniškových mincí, na kterých byla často nalézána íránská božstva. Tato skutečnost vedla mnohé badatele k názoru, že Kaniška byl příznivcem íránské kulturní tradice ještě více než jeho předchůdci.[4] Skutečnost je však asi taková, že Kaniška podporoval náboženskou toleranci.[7]

Ražba mincí[editovat | editovat zdroj]

Z dob Kanišky se dochovalo velmi mnoho mincí, které fungovaly za jeho dob jako platidlo. Bývají na nich zobrazována indická, řecká, později i íránská a sumersko-elamitská božstva, které dokládají Kaniškův náboženský synkretismus. Písmo na těchto mincích bylo z počátku řecké, zobrazená božstva na mincích byla též řecká. Později ražené mince byly v baktrijském jazyce a řecká božstva byla nahrazena íránskými. Pokud je na Kaniškových mincích zobrazen král, obvykle má fous, dlouhý kabát, vysoké boty a z ramen mu vycházejí plameny.

Kaniška také nechal razit mince s buddhistickými náměty, avšak vzhledem z celkovému, obrovskému množství všech mincí se jednalo jen o malou část celku. Některé z těchto mincí zobrazují samotného Kanišku na lícní straně a na straně druhé stojícího Buddhu v helénistickém stylu. Na některých mincích bývá zobrazen bódhisattva Maitréja. Jako na ostatních mincích, i na těchto se však jedná jen o hrubé obrysy postav.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e MAREK, Jan. Dějiny Afghánistánu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-445-9. S. 52.  
  2. a b STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Praha : Lidové noviny, 2003. S. 91.  
  3. ZBAVITEL, Dušan. Starověká Indie. Praha : Panorama, 1985. S. 122.  
  4. a b c d e f Strnad, s. 92.
  5. a b c Zbavitel, s. 123.
  6. SÜAN-CANG. Zápisky o západních krajinách za Velkých Tchangů. Překlad Josef Kolmaš. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0985-X. S. 37.  
  7. Zbavitel, s. 124.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]