Křečík džungarský
 Křečík džungarský | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | myšovití (Muridae) |
| Rod | křečík (Phodopus) |
| Binomické jméno | |
| Phodopus sungorus (Pallas, 1773) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře. Je zajímavý neobvyklým chováním samce, který asistuje samičce při porodu a pomáhá jí se starat o mláďata.[2]
Popis
Křečík džungarský(Jungy) má zavalité tělo většinou zbarvené šedě s tmavým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Tělo má dlouhé 65-102 mm a váží 30-55 g.[3] Ocásek má maličký, od 2 do 4 mm.[3]
Zvláštní zbarvení
Kromě základního zbarvení, které se nazývá aguti, byly vyšlechtěny další dvě varianty:[4]
- Safír má srst s jemným, kouřově modrošedým nádechem. Toto zbarvení se někdy nesprávně nazývá modrá aguti.
- Pearl vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě aguti (bílá s černými stíny) nebo modrá aguti (bílá s modrými stíny).
- (Poznámka:V zimě se křečíkům džungarským mění srst do bíla.)
Areál rozšíření
Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Vyskytují se od nížin do hor (až 3000 m n. m.).[3]
Životní prostředí
Křečíci jsou noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci.(Mají hmatové fousky které používá k orientaci ve tmě.) Jejich domovským prostředím je step. Ve volné přírodě začíná být křečík aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.
Chov
Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky.
- Akvárium - podobné výhody a nevýhody jako plastbox, navíc ale v něm bývá problém s upevněním napaječky, také čištění je těžší a hrozí uštípnutí skla a poranění. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička je březí 18-21 dní a rodí od 2 do 10 mláďat.[3] Může mít až 20 vrhů za rok.[2] Pohlavní dospělosti v zajetí křečík dosahuje kolem třetího měsíce.[3] Pokud je křečík zvyklý sám (např. půl roku) a chcete mu dát partnera bude pár dní, i týdnů trvat než si na sebe zvyknou (ze začátku se budou prát o domeček/ky a potom o další věci jako je potrava atd.). Málokdy se dožívají 2 let, ale vzácně se mohou dožít 3-4 let.[5]
Potrava
Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen anebo ořechů, protože tato semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu.
Obydlí
Pro křečíka je vhodné terárium nebo klícka o půdorysu minimálně 50x30 cm. Lepší jsou uzavřené klícky nebo vyšší terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct.
Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rádi se také křečíci "koupou" v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti.
Nesmí chybět miska s jídlem, napáječka, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory ap.).
Je třeba si dát pozor na nebezpečí, která křečíkovi v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.
Obsah klece
- Klec pro křečíka džungarského by měla obsahovat domeček, napáječku, misku, kolo na běhání a minimálně jedno patro navíc.
- Domeček - aby se křečík měl kam schovat a kde spát v příjemném prostředí, může mu sloužit i jako spižírna. Otvor by měl být jen jeden kulatý a průměr by měl být velký asi 3,5 cm.
- Napáječka - aby se křečík mohl napít. Kdyby měl misku s vodou snadno se v ní utopí, tímto způsopem si navíc procvičí zoubky.
- Misku - aby křečík jídlo neměl rozházené.
- Kolo na běhání - aby se křečík mohl proběhnout.
- Patro navíc, aby křečík měl klec prostornější.
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b JUDSONOVÁ, Olivia. Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření. 1. vyd. [s.l.]: Argo, 2003. ISBN 80-86569-50-0.
- ↑ a b c d e VELENSKÁ, Nataša. Hlodavci. 1. vyd. Rudná u Prahy: Vydavatelství a nakladatelství Robimaus - sdružení Magdálena a Robert Javorských, 2007. ISBN 978-80-903-3572-1. S. 89-90.
- ↑ JUDITH, Lissenberg. Křečíci. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-290-8. S. 97-98.
- ↑ JUDITH, Lissenberg. Křečíci. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-290-8. S. 16-19.