Judita Flanderská (870)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Judita Flanderská
královna Wessexu
Balduin Judita.jpg
Judita a její třetí manžel Balduin (autor Félix de Vigne)
Doba vlády 856–860
Narození 843/844
Úmrtí 870
Předchůdce Osburga
Následník Wulfrida nebo Ealhswith
Manžel(é) Ethelwulf
Ethelbald
Balduin I. Flanderský
Potomci Balduin II. Flanderský
Rodulf Flanderský
Gunhilda
Dynastie Karlovci
Otec Karel II. Holý
Matka Ermentruda Orléanská

Judita Flanderská (fr. Judith de France; 843/844 – 870)[1] byla královna Wessexu a posléze flanderská hraběnka. Za krále Wessexu se provdala hned dvakrát. V roce 856 se stala manželkou Ethelwulfa, o dva roky později ženou jeho syna a dědice Ethelbalda. Jako vdova utekla z kláštera a proti vůli otce se provdala za mladého flanderského hraběte Balduina.

Obsah

Biografie [editovat]

Původ [editovat]

Narodila se jako dcera západofranckého krále Karla II. Holého a Ermentrudy, dcery Oda Orléanského.

Královna Wessexu [editovat]

Judita je v písemných pramenech zmíněna poprvé v souvislosti se svými zásnubami s wessexským králem Etehwulfem v červenci 856.[2] Ethelwulf se tehdy vracel z Říma z pouti, kterou tam podnikl se svým mladším synem Alfrédem, a zastavil se cestou na dvoře Juditina otce. Svatba byla slavena 1. října 856 ve Verberie za přítomnosti remešského biskupa Hinkmara a při svatebním obřadu byla podle franckého zvyku korunována za královnu západních Sasů.[3][pozn. 1] Brzy po návratu do Wessexu se zřejmě Ethewulfa snažil připravit o trůn jeho nejstarší přeživší syn Ethelbald. Důvodem mohlo být manželství s Juditou, ze kterého by vzešli urozenější potomci než on sám. Došlo k dělení říše, Ethelwulf ponechal synovi západní Wessex a ve své závěti jej ustanovil dědicem.

Ethelwulf zemřel roku 858 a na trůn usedl Ethebald. Oženil se s mladičkou vdovou po svém otci, čímž si vysloužil nelibost církve. Jejich svazek byl vnímán jako incestní a v přímém rozporu s církevním právem. Na západofranckém dvoře byl posléze z politických důvodů uznán. Manželství zůstalo bezdětné, roku 860 bylo anulováno[5] a Ethebald krátce poté zemřel.

Třetí manželství [editovat]

Karel II. Holý jmenuje Balduina I. hrabětem flanderským (iluminace z 15. století)

Po smrti svého druhého manžela Judita prodala svůj majetek ve Wessexu a vrátila se do Francie na dvůr svého otce. Karlovi, který dlel právě v Soissons, se donesly zvěsti o ne právě nejvhodnějším chování jeho dcery, a aby získal důkazy, vyslal k ní svého syna Ludvíka a Balduina, pozdějšího flanderského hraběte; měl zřejmě v úmyslu dceři sjednat další sňatek. Prozatím ji zavřel do kláštera v Senlis. Judita nicméně o Vánocích roku 861 s Balduinem z kláštera utekla; patrně ještě v klášteře, před útěkem se za něj provdala.

Juditin otec se rozzuřil. Během dvorského soudu byl Balduin pro únos a odepření poslušnosti panovníkovi odsouzen ke konfiskaci lén. Církev pár exkomunikovala. Azyl našli oba mladí lidé na dvoře Juditina bratrance Lothara Lotrinského, kam se dostali v říjnu roku 862.[pozn. 2] Karel Holý žádal jejich vydání a Balduin v obavě před nebezpečím utekl i s Juditou do Říma a odvolal se k papeži Mikulášovi I. Ten se po vyslechnutí páru ujal role prostředníka v ožehavém sporu a žádal krále, aby Balduinovi odpustil. V dopise mu doporučoval, aby jej opět přijal do své přízně, protože jinak by se Balduin mohl spojit s Normany a Juditině matce zase psal o tom, jak se Balduin kaje ze svého zločinu.[6] Také apeloval na biskupy a biskupa Hinkmara, aby ztratil slovo na podporu Balduina.[7] Biskup Hinkmar byl nesmiřitelným odpůrcem obou provinilců kvůli únosu[6] a tak se Judita s otcem setkala až v říjnu 863 ve Verberie. 13. prosince téhož roku byli Balduin a Judita v Auxerre oficiálně oddáni.

Z Balduina se opět na papežskou přímluvu po třech letech stal flanderský hrabě a měl bránit vikingským útokům. Není jasné, zda se pro tento akt Karel nerozhodl v naději, že Balduin bude zabit, ten ale situaci zvládl překvapivě dobře. Odrazil vikingskou hrozbu, rozšířil svou armádu i území a stal se z něj věrný zastánce krále Karla.

Judita zemřela roku 870, když jí bylo pouhých 26 let. Jako Balduinova manželka se stala jedním z předků Matyldy Flanderské, manželky Viléma Dobyvatele, je tak předkem anglických a britských králů. Kněz Witger, autor genealogie flanderského hraběte Arnulfa, popisuje Juditu jako velmi krásnou a velmi chytrou ženu.[7]

Potomci [editovat]

Svému třetímu manželovi dala Judita čtyři děti - tři syny a dceru:

Odkazy [editovat]

Poznámky [editovat]

  1. ↑ Saským královnám nebylo dovoleno sedět vedle krále, vlastně ani nebyly nazývány královnami, ale manželkami krále. Toto omezení bylo u Judity porušeno, protože její otec trval na tom, aby byla korunována.[4] stala se tak první královskou manželkou, jíž se dostalo této cti.
  2. ↑ K uzavření sňatku mohlo dojít i zde.[6]

Reference [editovat]

  1. ↑ WEIR, Alison. Britain's Royal Families. [s.l.] : Vintage Books, 2009. 400 s. ISBN 009953973X. s. 6. (anglicky) 
  2. ↑ ENNENOVÁ, Edith. Ženy ve středověku. Praha : Argo, 2001. ISBN 80-7203-369-7. s. 61.  
  3. ↑ Ženy ve středověku, str. 62
  4. ↑ Honeycutt, Lois(2003). Matilda of Scotland: a Study in Medieval Queenship.Woodbridge:The Boydell Press, 35. 
  5. ↑ Britain's Royal Families, str. 6
  6. ↑ a b c Ženy ve středověku, str. 63
  7. ↑ a b Ženy ve středověku, str. 64

Externí odkazy [editovat]

Královna Wessexu
Předchůdce:
Osburga		 856-860
Judita Flanderská (870)		 Nástupce:
Wulfrida nebo Ealhswith
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Judita_Flanderská_(870)&oldid=10131946“