Josef Soukup (výtvarník)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jozef Soukup
Narození6. července 1919
Přepeře
Úmrtí17. února 2004 (ve věku 84 let)
Praha
VzděláníUměleckoprůmyslová škola v Praze, École nationale des Beaux-Arts, Paříž
Povoláníšperkař, glyptik, sklářský výtvarník, pedagog VŠUP
OceněníCena ministra kultury (1977), Národní cena (1986)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Soukup (6. července 1919 Přepeře – 17. února 2004 Praha) byl český sklářský výtvarník, glyptik a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Soukup absolvoval Státní odbornou školu šperkařskou v Turnově u glyptika Karla Tučka[1] a v letech 1937–1941 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Františka Kysely, Karla Štipla a Josefa Drahoňovského. Po skončení války studoval v letech 1947–1950 glyptiku a grafiku na École nationale des Beaux-Arts v Paříži u prof. Françoise Goerga a Féliciena Favrata.[2]

Od roku 1950 působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Byl asistentem profesora Karla Štipla, docentem v ateliéru Stanislava Libenského a v roce 1977 byl jmenován profesorem ateliéru Sklo, šperk, glyptika.[3] Téhož roku obdržel cenu ministra kultury.[4] Roku 1979 byl jmenován zasloužilým umělcem a roku 1986 obdržel Státní cenu.[5] Od 60. let působil v sekci Kov a šperk SČVU a v letech 1970-1982 byl předsedou Českého fondu výtvarných umění. Podílel se na přijímání nových členů, schvalování návrhů šperků a udělování licencí pro práci s drahými kovy. Působil ve výstavních komisích a roku 1984 se zasloužil o obnovení šperkařského sympozia v Turnově.[6]

Za šperky získal ocenění na Světové výstavě v Montrealu roku 1967[6] a roku 1972 byl jedním z umělců, kteří navrhli šperky pro Expo‘72 v Ósace.[7] Byl členem III. krajského střediska SČVU Mánes.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Josef Soukup patřil mezi nejvýraznější výtvarníky počáteční obrody autorského šperku a v oblasti uměleckého řemesla k nim patřil i následujících několik desítek let. Ovlivnil ho zejména poválečný pobyt v Paříži a v jeho špercích, kde využíval české granáty a kozákovské jaspisy lze cítit duch lyrické abstrakce a díla francouzských abstraktních malířů, např. Alfréda Manessiera.[2] Ve všech jeho náhrdelnících dominují různorodé barevné kameny, zatímco kovová montáž je potlačena na nezbytné minimum. Podařilo se mu téměř vyčerpat tehdejší možnosti ojedinělého a exkluzivního šperku s intaglií.[6]

Při tvorbě šperků pracoval zpravidla s vícebarevnými kameny, kterým ponechával jejich přirozený tvar zušlechtěný pouze leštěním. Na svého učitele Josefa Drahoňovského navazoval figurálními a portrétními řezbami v kameni.[4] V jeho díle převažovalo ryté sklo a glyptika, ale věnoval se i designu. Roku 1952 jeho souprava z lisovaného skla posunula vývoj v tomto odvětví k výtvarné a technologické svébytnosti. Na přelomu 50. a 60. let vytvořil soubor rytých váz s figurální tematikou a během 60. let rozšířil svou sklářskou tvorbu o monumentální práce. Vytvořil vitráže pro kapli sv. Václava v katedrále a figurální sochy modelované pískováním ze skleněného bloku.[8]

Kromě medailí vytvořil také unikátní vysokoškolské insignie, rektorská žezla a řetězy z AMU, UMPRUM, VŠE, VŠCHT a Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové.[9]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Akademie múzických umění Praha
  • Národní galerie Praha
  • Národní muzeum v Praze
  • Slovenská národná galéria, Bratislava
  • Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  • Moravská galerie v Brně
  • Severočeské muzeum, Liberec
  • Muzeum skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou
  • Muzeum Českého ráje, Turnov
  • Univerzita Karlova, Praha a Hradec Králové
  • Východočeské muzeum v Pardubicích
  • Vysoká škola chemicko-technologická, Praha

[5]

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1950 I. členská výstava 1950, Mánes, Praha
  • 1957 Vetro di Boemia, La Triennale di Milano
  • 1961 Jindřiška a Pravoslav Radovi, Jozef Soukup: Keramika, sklo, glyptika, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1966 Aktuální tendence v československém užitém umění a průmyslovém výtvarnictví, Obecní dům, Praha
  • 1968 Jablonec 68: Mezinárodní výstava bižuterie, Výstaviště, Jablonec nad Nisou
  • 1969 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví, Mánes, Praha
  • 1970 Současné české sklo, Mánes, Praha
  • 1973 Art tchèque contemporain: Gravure, céramique, verres / Zeitgenössische tschechische Kunst: Druckgraphik, Keramik, Gläser, Musée d'art et d'histoire Fribourg / Museum für Kunst und Geschichte Freiburg
  • 1974 Česká soudobá medaile, Galerie Nová síň, Praha
  • 1978 Soudobý československý šperk, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1983 Český šperk 1963–1983, Středočeské muzeum, Roztoky
  • 1984 Jozef Soukup: Výběr z díla, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1985 Sto let českého užitého umění: České užité umění 1885–1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1987 Současná česká medaile a plaketa, Mánes, Praha
  • 1989 Jozef Soukup a jeho žáci, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1996 Česká medaile 1987 / 1996, Pražský hrad, Starý královský palác, Praha
  • 1996/1997 Užité umění 60. let, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
  • 2002 Carbunculus, Granatus, Zrnakoč, Sedmnáct století českého granátu, Lobkovický palác na Pražském hradě, Praha
  • 2013 Český granát na světových výstavách, Muzeum Českého ráje v Turnově
  • 2015/2016 Budování státu. Reprezentace Československa v umění, architektuře a designu, Veletržní palác, Praha
  • 2019 Jozef Soukup glyptik, šperkař, sklář, medailér, Muzeum Českého ráje v Turnově

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SUPŠ Turnov: Historie školy
  2. ↑ a b Orságová O, 2011, s. 37-38
  3. ↑ AAA, Live|bid: 183. Soukup Josef (1919-2004), přívěs "Ženský akt"
  4. ↑ a b Vokáčová V, 1979, s. 60
  5. ↑ a b Křížová A, 2002, s. 193
  6. ↑ a b c Křížová A, 2002, s. 82
  7. ↑ Turnovské muzeum připomene úspěchy českého granátu, Naše Pojizeří, 14.5.2013
  8. ↑ Adlerová A, 1979, s. 64
  9. ↑ Josef Soukup, Muzeum Turnov

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav J. Polanecký, Petr Nový, Dagmar Havlíčková, Hledání rovnováhy / Finding Balance (Design československého lisovaného skla 1948–1989 / Design of Czechoslovak Pressed Glass 1948–1989), Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 2021, ISBN 978-80-86397-40-5
  • Miroslav Cogan: Jozef Soukup – glyptik, šperkař, sklář, medailér, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší: vlastivědná ročenka / Semily: Státní okresní archiv Semily; Jičín: Státní okresní archiv Jičín: Regionální muzeum a galerie v Jičíně Sv. 32, Turnov 2019, s. 246–252
  • Sylva Petrová, České sklo, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 2018, ISBN 978-80-87989-50-0
  • Olga Orságová, český granátový šperk ve 20. století, diplomová práce, KDU, FF UP Olomouc 2011on line
  • Alena Křížová, Proměny českého šperku na konci 20. století, Academia, Praha 2002, ISBN 80-200-0920-5
  • Sylva Petrová, České sklo, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2001
  • Panorama českého výtvarného umění, Svaz českých výtvarných umělců, Český fond výtvarných umění, Panorama, Praha 1986
  • Jozef Soukup: Výběr z díla, autorský katalog 24 s., Svaz českých výtvarných umělců 1984
  • Věra Vokáčová, Současný šperk, Odeon, 1979
  • Alena Adlerová, Contemporary Bohemian Glass, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha 1979
  • Dušan Šindelář, Současné umělecké sklo v Československu, Obelisk, nakladatelství umění a architektury, Praha 1970

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Soukup_(výtvarník)&oldid=23343236“