Stanislav Libenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanislav Libenský
Stanislav Libenský v roce 1999
Stanislav Libenský v roce 1999
Narození 27. března 1921
Sezemice-Mnichovo Hradiště
Úmrtí 24. února 2002
Železný Brod
Národnost česká
Povolání sklářský výtvarník, sochař, pedagog
Některá data se získávají z datové položky.
Příbuzenstvo
žena Jaroslava Brychtová

Stanislav Libenský (27. března 1921, Sezemice24. února 2002, Železný Brod) byl český sklářský výtvarník, sochař a pedagog.

Ještě za svého života se stal legendou. Jeho pedagogická práce a sklářské umění vytvářené téměř půl století v nedílné spolupráci s jeho spolupracovnicí a partnerkou Jaroslavou Brychtovou proměnily osobnost Stanislava Libenského v autoritu, které si dodnes váží celý odborný svět. Přispěl výrazným osobním vkladem k formování vývoje moderního uměleckého skla a měl velký podíl na tom, že tzv. skleněná plastika patří v současnosti k nejznámějším reprezentantům českého výtvarného umění v zahraničí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malé obci Sezemice u Mnichovo Hradiště v rodině kováře. Výrazné výtvarné nadání ho však zavedlo na odlišnou životní dráhu. Jako student prošel sklářskými školami v Boru a v Železném Brodě a od r. 1939 pokračoval ve studiu v ateliéru užité malby na pražské Uměleckoprůmyslové škole.

Pedagogické působení v tuzemsku a zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1945 se postupně na všechny tyto školy vrátil v různých pedagogických funkcích. V Novém Boru učil obory vitráží a malby na skle (1945–1954), v železnobrodské škole působil jako ředitel (1954–1963) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedl v letech 1963–1987 ateliér skla. Během učitelské práce vychoval Stanislav Libenský stovky žáků, a to nejenom v domácím prostředí, ale i v zahraničí, zejména v USA, kde příležitostně působil na univerzitách v Kentu, Berkeley, Bostonu, Detroitu, na letních školách v Pilchucku (1982–1990) a jinde.

Ocenění a mezinárodní věhlas[editovat | editovat zdroj]

Jako respektovaný pedagog a výtvarník získal řadu různých cen, např. Herderovu cenu ve Vídni (1975), titul Rytíře řádu umění a písemnictví v Paříži (1989), Bavorskou státní cenu v Mnichově (1967 a 1995), ceny za celoživotní dílo v Seattlu a v New Yorku, byl nositelem čestných zahraničních doktorátů z univerzit v Londýně (Royal College of Art, 1994), Sunderlandu (The University of Sunderland, 1999), Providence (Rhode Island School of Design, 2000). Titul Doctor honoris causa obdržel v roce 2001 rovněž na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové jako první a dosud jediný pedagog v historii této instituce. Často vystupoval na světových kongresech, přednášel na sklářských konferencích, pracoval v rozmanitých zahraničních porotách a účastnil se četných sympozií. V severočeském regionu stál od roku 1982 u zrodu tradice mezinárodních sklářských sympozií v Novém Boru.

Průkopnická práce a mezinárodní vliv[editovat | editovat zdroj]

Největší věhlas mu však přineslo jeho dílo, především společná tvorba s manželkou Jaroslavou Brychtovou. Od úvodního pracovního setkání v r. 1954 se oba soustředěně věnovali možnostem uměleckého zhodnocení technologie taveného skla. Byli v tomto směru průkopníky, a to jak po stránce technické, tak umělecké. Objevili netušené výtvarné možnosti této technologie, zejména ve využití vnitřního světelného jádra a barevných proměn nestejně silného skla. Kresby St. Libenského se staly pro oba nejenom inspirativním předobrazem pro zamýšlené skleněné objekty, ale zároveň určovaly předpokládané měřítko. Díky umělecké odvaze Stanislava Libenského se první komorní plastiky postupně proměnily v rozměrná díla, která v pravém slova smyslu překvapila svět. Na světové výstavě Expo 58 v Bruselu získali Grand Prix (velká cena) za objekt s barevnými zoomorfními kameny, obdiv statisíců diváků vyvolaly rovněž jejich exponáty při světových výstavách v Montrealu v r. 1967, v Ósace (1970) a na pozdějších akcích tohoto typu. Monumentální realizace přispěly k velkorysému pojetí jejich autorské tvorby, která byla zastoupena na bezpočtu výstav po celém světě. Jejich díla obohatila jako svébytný obor výtvarnou kulturu naší doby a jsou zastoupena v nejprestižnějších zahraničních i domácích muzeích, galeriích či v soukromých sbírkách.

Spolupráce s architekty[editovat | editovat zdroj]

Velice brzy začala rovněž spolupráce Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové s architekty. Svými výsledky prokázali, že při citlivém uměleckém zpracování souzní tavené sklo působivě s atmosférou jak historické, tak i současné architektury. Z mnoha příkladů lze uvést v tomto ohledu alespoň dvě velice výmluvné a zdánlivě protikladné realizace: na jedné straně sedmimetrová okna v středověké kapli v chrámu sv. Víta v Praze (1964–1968), na druhé straně „roj meteorů“ z taveného křišťálu na betonovém nosném válci avantgardní a vpravdě průkopnické stavby televizního vysílače Ještěd v Liberci (1973–1975). Seznam všech uměleckých prací pro architekturu by byl překvapivě hodně dlouhý a zahrnoval by realizace nejenom v České republice a v Evropě, ale také ve Spojených státech, Japonsku a jinde. Samostatně se Stanislav Libenský zapsal do historie architektury svým unikátním výtvarným řešením pláště budovy Nové scény Národního divadla v Praze (1982–1983). Navrhl obložení ze zvukotěsných skleněných tvárnic v originálním pojetí, které proměňuje fasádu ve velkolepou reliéfní mozaiku. V řadě případů se zabýval také interiérovými doplňky, především světelnými stropy či osvětlovadly, a ojediněle i nápojovým sklem.

Nekrolog[editovat | editovat zdroj]

Rozsah uměleckých, pedagogických a odborných aktivit Stanislava Libenského byl nesporně úctyhodně bohatý. Přesto nepostihuje ani zdaleka a v úplnosti vliv tohoto umělce na prosazování osobitého pohledu na moderní výtvarnou kultury. Stanislav Libenský byl totiž navíc nevšední a charismatickou osobností. S přirozenou noblesou dokázal navazovat kontakty s teoretiky, zástupci muzeí, galeristy a sklářskými umělci po celém světě a z těchto kontaktů vzešla mnohá výstava a řada příležitostí k prezentaci a vzájemnému poznávání aktuálních trendů v novodobém výtvarném pojetí současného skla. S velkým osobním nasazením se spontánně podílel na vytvoření pospolitosti české i světové sklářské obce a teprve jeho odchod výmluvně ukázal, jak významnou a nezastupitelnou osobností v tomto směru byl.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]