Jeřáb ptačí

Jeřáb ptačí
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Podtřída	Rosidae;
Řád	růžotvaré (Rosales);
Čeleď	růžovité (Rosaceae);
Rod	jeřáb (Sorbus);
Binomické jméno
	Sorbus aucuparia; Linnaeus; 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), či obecný, je rostlina z čeledi růžovitých pocházející z Evropy. Příbuzné druhy pak rostou i v severnější Asii a Severní Americe.^[2] Jeřáb dorůstá až 5 metrů. Kvete bíle v 7–12 cm širokých chocholících.

Popis

Jeřáb ptačí se často plete s jasanem ztepilým, protože má podobný vzhled listů. U jeřábu jsou jednotlivé laloky listů jen o málo menší a na opticky poněkud delším stonku trochu blíže u sebe. Rychle roste, nemá kvalitní dřevo a nedožívá se většího stáří. Chutná ptákům, kteří se starají o jeho rozšíření (trusem). Je dekorativním stromem.

Užití v gastronomii

Plody jeřábu jsou považovány za pikantní koření vhodné k přípravě sirupů, kompotů, vína, dochucování hovězí či zvěřinové pečeně a omáček.^[3]

Užití v léčitelství

Sbírají se plody koncem srpna a v září, občas se sbírá i květ (v květnu). Plody se suší nejdříve ve stínu a na závěr se dosuší na plném slunci. Jeřabiny obsahují organické kyseliny (např. kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou, citronovou aj.), cukry, sorbit, sorbózu, karotinoid sorbusin, vitamin C, třísloviny, pektiny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Květy obsahují látky podobné, navíc je však přítomna sloučenina podobná ženským hormonům. Jeřabiny působí mírně projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče, užívají se jako antirevmatikum, k rozrušování a vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev. Osvědčily se i při zánětech horních cest dýchacích.^[zdroj?]

Podávají se ve formě macerátu (luhují se 6 hodin, denně se pijí 2 až 3 sklenice), případně ve formě odvaru (vaří se 2 minuty a poté se luhují ještě 10 minut) nebo sirupu (čerstvé jeřabiny se odšťavní, šťáva se smíchá s cukrem v poměru 1:1 a vaří se do zhoustnutí - berou se pak 3 až 4 lžičky denně). Květy jeřábu se užívají ke koupelím končetin při některých ekzémech (např. mírná forma atopického ekzému), v ženském lékařství jich lze použít při nedostatku ženských pohlavních hormonů. POZOR: Konzumace čerstvých jeřabin může přivodit lehčí otravu (nevolnost, bolesti hlavy, dávení), kterou zřejmě vyvolává přítomná kyselina parasorbinová a snad i kyanovodík. Sušením nebo vařením však jejich toxicita zcela mizí.^[zdroj?]

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
↑ http://linnaeus.nrm.se/flora/di/rosa/sorbu/sorbaucv.jpg
↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Jeřáb obecný, s. 198.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu jeřáb ptačí na Wikimedia Commons
Galerie jeřáb ptačí na Wikimedia Commons
Jeřáb ptačí na Biolibu.cz
Jeřáb Ptačí - Kroměřížská zahrada

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[59cd9a5ee8989a6c22a46b4318d43f9c1f88d8f7-1] Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]

[2] ttp://linnaeus.nrm.se/flora/di/rosa/sorbu/sorbaucv.jpg

[Naše_koření-3] KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Jeřáb obecný, s. 198.

[1]

[2]

[3]