Jestřábovití
 Jestřábovití | |
|---|---|
 Mladý orel ozdobný (Spizaetus ornatus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | dravci (Accipitriformes) |
| Čeleď | jestřábovití (Accipitridae) Vieillot, 1816 |
| Podčeledě | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jestřábovití (Accipitridae) je největší ptačí čeleď řádu dravci (Accipitriformes). Zahrnuje mnoho známých ptáků, jako jsou jestřábi, orli, luňáci, káňata, motáci a supi. Patří sem více než 200 druhů. Orlovec říční je nyní obvykle řazen do samostatné čeledi orlovcovití (Pandionidae).
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tato čeleď je značně variabilní a zahrnuje ptáky různé velikosti (od luňáka drobného a krahujce nejmenšího s délkou těla 23 cm a hmotností asi 85 g až po supy s délkou těla přes 100 cm a hmotností i přes 12 kg) Jestřábovití mají silný hákovitý zobák (supi v bazální části rovný) a ostré drápy.
Křídla jsou kratší a širší, než u sokolovitých (Falconidae), ocas poměrně dlouhý. Obzvláště velká plocha křídel supů jim pomáhá plachtit při vyhledávání mršin. Supi mají hlavu a často i krk bez opeření, protože by se při konzumaci potravy znečišťovalo. Většina druhů má 14 krčních obratlů, někteří supi 17, což usnadňuje požírání vnitřností mršin velkých savců.[2]
Varialibita zbarvení jednotlivých druhů je v rámci rodu často značná.[2]
Ze smyslů je nejvyvinutější zrak, jímž se téměř výhradně orientují při vyhledávání kořisti. Čich mají velice dobře vyvinutý pouze supi.[2]
Jsou to výborní letci, přičemž většina druhů je adaptována na lov kořisti spíše obratným manévrováním než rychlým letem.[2]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Hnízda stavějí na stromech nebo skalách. Velikost snůšky a úspěšnost hnízdění je u mnoha druhů významně závislá na populační hustotě kořisti – v krajně nepříznivých letech nemusí být hnízdění vůbec úspěšné. Jedná se o vcelku dlouhověké druhy, např. velké druhy orlů a supi se v zajetí dožívají až 60 let, kroužkovaná káně lesní (Buteo buteo) se ve volné přírodě dožila více než 22 let.[2]
Mnoho druhů je stěhovavých.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Accipitridae na anglické Wikipedii a Jastrabovité na slovenské Wikipedii.
- ↑ ZICHA, Ondřej; POŘÍZ, Jindřich; NOVÁK, Jiří. Accipitridae (jestřábovití) [online]. BioLib.cz, 2003-11-09 02:06:36 CET, rev. 2009-01-23 19:51:11 CET [cit. 2009-06-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e POŘÍZ, Jindřich. Čeleď jestřábovití. In: BioLib [online]. ©1999–2018 [cit. 12. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8498/
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠŤASTNÝ, Karel. Dravci, sokoli & sovy: v ilustracích Pavla Procházky. Praha: Aventinum, 2017. 336 s. Artia. ISBN 978-80-7442-086-3.
- MEBS, Theodor. Dravci Evropy: biologie, početnost, ohrožení: pro každého, kdo chce dravce určit, poznat a chránit. Překlad Karel Hudec a Vojtěch Mrlík. 2., dopl. vyd. [Líbeznice]: Víkend, 2012. 245 s. ISBN 978-80-7222-816-4.
- ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
- THIEDE, Walther. Poznáváme dravce a sovy. Překlad Karel Hudec. Praha: Víkend, 2007. 95 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-86891-53-8.
- Ivan J. Starikov and Michael Wink (2020). Old and Cosmopolite: Molecular Phylogeny of Tropical–Subtropical Kites (Aves: Elaninae) with Taxonomic Implications. Diversity, 12(9): 327. doi: https://doi.org/10.3390/d12090327
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jestřábovití na Wikimedia Commons - Jestřábovití na BioLib
