Jan Nepomuk Assmann

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Nepomuk Assmann
Narození20. května 1956
Praha
Úmrtí28. července 2013 (ve věku 57 let)
Praha
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníhistorik umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk Assmann (20. května 1956 Praha – 28. července 2013 Praha) byl český historik umění, starožitník, muzejní kurátor a publicista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jan Nepomuk Assmann[1] v letech 1976–1981 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v letech 1990–1992 dvouleté postgraduální studium moderního umění (Kuratorenlehrgang) pod vedením Dr. Dietera Bognera na univerzitě Ch. Dörreka v Krems an der Donau a ve Vídni. Do roku 1997 pracoval jako kurátor Sbírky staré grafiky Národní galerie v paláci Kinských v Praze, kde se specializoval na portrétní miniatury, poté byl starožitníkem, soudním znalcem a odborným poradcem starožitnictví a aukčních síní. V letech 2001 až 2009 pracoval jako kurátor malby, grafiky a plastiky v Muzeu hl. města Prahy. Aktivně ovládal šest cizích jazyků (perfektně uměl německy, dobře anglicky, částečně francouzsky, italsky, latinsky a rusky). Byl specialistou na malbu, grafiku a portrétní miniaturu a popularizátorem oboru. V devadesátých letech byl pozván na mezinárodní kongres o holandském malířství 17. a 18. století, kde společně s dr.Jaromírem Šípem jako jediní odborníci z České republiky přednesli rozsáhlý příspěvek. Společně s dr.Šípem publikoval též statě o holandském malířství v německém tisku. Především byl znám jako velmi společenský člověk, bonviván vyhlášený svými styky s rakouskou a německou šlechtou. Zajímal se o rodokmeny šlechty, ale také o současné umělce. Z jeho přátelství s malířem Karlem Laštovkou vzešla monografie o jeho portrétní malbě a lidském profilu Tajemství Karla Laštovky(2004).

Psal články do uměleckých časopisů, pořádal přednášky a mediální pořady, externě přednášel na filozofické fakultě v Praze, prováděl při exkurzích na českých zámcích a pro Galerii hl. m. Prahy. Z jeho přátelství s Yvonne Přenosilovou vzešla tvůrčí spolupráce na Rádiu Regina a společná publikace. Jeho bratrancem je Petr Mašek.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Knihy

  • Jacob Jordaens. Bohemia Comerz Praha 1998
  • Starožitnosti (spoluautor), 1998;
  • Život v barokní Praze, 2001;
  • Rande v Praze, 2001 (s Yvonne Přenosilovou)
  • Tajemství Karla Laštovky, Praha 2004
  • Pražské maličkosti, Praha 2009.
  • Zur Geschichte der barocken Niederlande, Munchen 1999

Katalogy výstav:

  • Miniatura a drobný portrét z českých a moravských sbírek (NG 1986, s Miloslavem Vlkem a Janem Rousem);
  • Mozart a Praha – Katalog rytin a grafik, Praha 1991;
  • Portrétní miniatury 17.–19. století, NG Praha 1996;
  • Italské renesanční umění z českých sbírek – kresby a grafika (spoluautor Martinem Zlatohlávek), NG Praha 1997
  • Obrazárna v Čechách 1796–1918 (editor Vít Vlnas, spoluautoři Naděžda Blažíčková-Horová, Jan Valeška a další; katalog výstavy Národní galerie v Praze k 200. výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění; Praha [11.4.-30.6.] 1996; ISBN 80-7035-106-3
  • Sen o říši – sbírka Jiřího Karáska ze Lvovic (spoluautor,) PNP Praha 2001
  • Terče pražských ostrostřelců, MhMP Praha 2004[2].

Libreta výstav a expozic: Rembrandt Harmensz van Rijn, Václav Hollar, Sen o říši krásy – sbírka grafiky Jiřího Karáska ze Lvovic (1991); Praha Mozartova; Vídeňský akvarel 19. století; Muzeum Giacoma Casanovy na státním zámku Duchcov, spoluautor stálé expozice Praha v době baroka v Muzeu hl. m. Prahy.

Odborné stati:

  • Obrazárna Muzea hlavního města Prahy I. Sbírka starého umění 1450–1800. In: Historica Pragensia: sborník Muzea hlavního města Prahy 1, 2003, s. 47–78.
  • Obrazárna Muzea hlavního města Prahy II. Portréty z let 1800–1860. In: Historica Pragensia: sborník Muzea hlavního města Prahy 3, 2008, s. 5–52.
  • Habsburkové v českém výtvarném umění. Na příkladech děl ze sbírek Muzea hl. m. Prahy. In: Habsburské století 1791–1914: česká společnost ve vztahu k dynastii a monarchii. Archiv hlavního města Prahy, 2004, s. 22–33
  • Bývalý novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů v Praze. In: Res Musei Pragensis. Muzeum hlavního města Prahy, 1999, č. 4, s. 1–7
  • články v časopisech: Památky a příroda, Starožitnosti a užité umění; Antique; Grapheion.cz
  • Téměř kompletní citace viz: https://biblio.hiu.cas.cz/search?type=global&q=Jan+Nepomuk+Assmann

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.grapheion.cz [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16. 
  2. ↑ [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Nepomuk_Assmann&oldid=23405844“