Huáscar (1865)
 Huáscar | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | obrněná věžová loď |
| Jméno podle | Huáscar |
| Zahájení stavby | 1864 |
| Spuštěna na vodu | 7. října 1865 |
| Uvedena do služby | 8. listopadu 1866 |
| Osud | muzejní loď |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 2030 t[1] |
| Délka | 57,9 m (mezi svislicemi) |
| Šířka | 10,7 m |
| Ponor | 5,56 m |
| Pohon | 1 parní stroj, 4 kotle 1 lodní šroub 1650 hp |
| Palivo | 300 t uhlí |
| Rychlost | 12,3 uzlu |
| Posádka | 170 |
| Pancíř | železný až 114mm boky až 203mm věž 76mm velitelská věž |
| Výzbroj | 2× 254mm kanón (1×2) 2× 120mm kanón (2×1) |
Huáscar byla obrněná věžová loď peruánského námořnictva, která byla zároveň jeho vlajkovou lodí.[2] Účastnila se druhé tichomořské války, přičemž byla roku 1879 ukořistěna chilským námořnictvem, které si ji ponechalo. Po svém vyřazení byl Huáscar přeměněn na muzejní loď.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Stavba věžové lodě Huáscar byla objednána roku 1864 u britské loděnice John Laird, Sons & Co. v Birkenheadu. Peruánská vlády jej zamýšlela nasadit proti Španělsku v první tichomořské válce.[2] Stavba byla zahájena roku 1864. Plavidlo bylo na vodu spuštěno 7. října 1865 a do služby bylo přijato 8. listopadu 1866.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidlo bylo po dokončení vyzbrojeno dvěma 254mm/14 kanóny Armstrong umístěnými ve velké otočné dělové věži, které doplňovaly dva 120mm kanóny Armstrong. Zároveň bylo vybaveno příďovým klounem. Chrání jej železný pancíř, zejména až 114mm pás na bocích a až 203mm pancíř dělové věže. Pohonný systém tvoří čtyři kotle a jeden parní stroj o výkonu 1650 hp, pohánějící lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 12,3 uzlu.[1]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
V 80. letech 19. století plavidlo dostalo novou výzbroj, kterou tvořily dva 203mm/26 kanóny Armstrong, dva 120mm kanóny Armstrong, dva 57mm kanóny Hotchkiss a deset 37mm kanónů Hotchkiss.[1]
Služba[editovat | editovat zdroj]
První tichomořská válka[editovat | editovat zdroj]
Dne 20. ledna 1866 se Huáscar vydal na cestu z Evropy do Peru. Během cesty strávil měsíc v Brestu, byl odmítnut několika státy, srazil se s fregatou Independencia, prodělal měsíční opravu v Rio de Janeiru a dokonce po cestě potopil španělskou brigantinu. Dne 7. června 1866 Huáscar připlul do chilského přístavu Ancud (Chile a Peru byli ve válce spojenci), do bojových operací už se zapojit nestihl. Plánováno bylo jeho nasazení proti španělským silám Filipínách, tato operace však byla zrušena.[2]
Peruánská občanská válka[editovat | editovat zdroj]
Za občanské války v Peru byl Huáscar dne 6. května 1877 obsazen povstalci, kteří chtěli svrhnout tamního prezidenta. Nasadili jej při obsazení přístavu Callao[2] a zejména k nájezdům proti regionálnímu námořnímu obchodu, které měly zemi destabilizovat. Mezi postižená plavidla patřila i dvě britská plavidla, což vyvolalo reakci britského královského námořnictva. Dne 29. května 1877 byl Huáscar zastižen britským svazem tvořeným fregatou HMS Shah a korvetou HMS Amethyst. Když se odmítl vzdát, došlo ke střetu, známém jako bitva u Pacocha. V něm se ukázalo, že Huáscar je imunní vůči britské dělostřelbě, ale jeho vlastní střelba je nepřesná a zkušené britské posádky dokáží manévrovat tak, že jejich plavidla nedokáže taranovat. Po třech hodinách boje rychlejší Huáscar unikl a bitva skončila bez vítěze.[3]
Druhá tichomořská válka[editovat | editovat zdroj]
V druhé tichomořské válce v letech 1879–1883, známé též jako válka o ledek, se střetli Chile a koalice Peru s Bolívií, tedy někdejší spojenci. Příčinou války byly spory mezi Chile a Peru o výnosná naleziště ledku v andské provincii Atacama, ve které byly doposud nejasně vytyčené státní hranice. Peruánské námořnictvo tehdy bylo výrazně slabší a Bolívie neměla lodě, kterými by ho mohla posílit.[p 1][4]
Dne 21. května 1879 velitel peruánského loďstva Miguel Grau Seminario vyplul s Huáscarem a fregatou Independencia narušit blokádu peruánského přístavu Iquique. V bitvě u Iquique se střetly s dvojicí chilských dělových člunů. Huáscar třikrát taranoval a potopil dělový člun Esmeralda.[5] Naopak peruánská fregata Independencia při pronásledování druhého plavidla najela na útes a musela být vyhozena do povětří. Blokáda sice byla přerušena, ovšem Peruánci zůstali výrazně oslabeni.[6]
Kapitán Grau byl s Huáscarem a korvetou Unión velice aktivní a svými nájezdy proti přístavům a námořní plavbě dovedl dlouho znepokojovat nepřítele a narušovat jeho operace. Až 8. října 1879 ho zaskočilo a porazilo silnější chilské námořnictvo, se kterým se utkal v námořní bitvě u Angamosu. Námořní kapitán Miguel Grau v bitvě utrpěl smrtelná zranění a stal se peruánským národním hrdinou.[7] Jeho vlajková loď Huáscar byla zajata posádkami chilských obrněnců Blanco Encalada a Cochrane. Následně byl zařazen do chilského námořnictva a nasazen proti Peru. Mimo jiné se střetl s peruánským monitorem Manco Cápac (ex USS Oneota) a podílel se na blokádě přístavu Callao.[2]
Chilská občanská válka[editovat | editovat zdroj]
Roku 1891 se Huáscar zapojil do chilské občanské války. Vzbouřenci jej nasadili při eskortě konvojů, či obsazení přístavu Taltal.[2]
Poválečná služba a přeměna na muzejní loď[editovat | editovat zdroj]
Roku 1897 byl Huáscar poškozen výbuchem kotle a vyřazen ze služby. Po částečné opravě sloužil v letech 1917–1930 jako mateřská loď chilských ponorek. Ve 30. letech byly na plavidle provedeny opravy s cílem přeměnit jej na muzejní loď. Roku 1934 byl Huáscar znovu zařazen mezi plavidla chilského námořnictva.[2] V letech 1951–1952 bylo plavidlo restaurováno a vráceno do stavu z roku 1897. Zpřístupněno bylo jako muzejní loď ve městě Talcahuano.[2] Peruánským žádostem o vrácení ukořistěného plavidla nebylo vyhověno.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d HUASCÁR armoured turret ship (1865/1879) [online]. Navaltoday.com [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Huáscar [online]. Museumships.us [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Ramming Speed!" – Naval Battles of the Ironclad Emperor of the Pacific [online]. Militaryheritage.com [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Ivan. Na mořích a oceánech. Praha: Panorama, 1989. ISBN 80-7038-050-0. Kapitola 18.[Dále jen Hrbek (1989)]
- ↑ "Ramming Speed!" – Naval Battles of the Ironclad Emperor of the Pacific, PART TWO [online]. Militaryheritage.com [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hrbek 1989, s. 19.
- ↑ Hrbek 1989, s. 22.
- ↑ Peru and Chile: The Mournful Fate of Peru’s 19th Century Doughty Naval Vessel, the Huascar, and its Relevance to Lima’s Current Maritime Dispute with Chile [online]. Council on Hemispheric Affairs, rev. 2012-12-20 [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Peru disponovalo obrněnou věžovou lodí Huáscar, fregatou Independencia, monitory Manco Capac a Atahualpa, korvetou Unión, dělovým člunem Pilcomayo a čtyřmi transportními plavidly se slabou výzbrojí. Naopak Chile mělo dvě modernější obrněné lodě Blanco Encalada a Almirante Cochrane, tři korvety O'Higgins, Chacabuco a Abtao, tři dělové čluny Esmeralda, Covadonga, Magellanes a několik transportních lodí.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Huáscar na Wikimedia Commons - KIKOY, Herbert. Knight of the Sea – Peruvian Naval Legend Miguel Grau Seminario and the Huascar Ironclad [online]. Warhistoryonline.com [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
