Historie elektrifikace Kadaně
Elektrifikace Kadaně je proces, který započal v roce 1902 podle návrhu městské rady z roku 1902 na zřízení vodní elektrárny u obce Želina na řece Ohři nedaleko Kadaně. Celý projekt vodní elektrárny byl předložen ve třech variantách 22. března 1905 Dr. Martinem Kriegrem.[1]
Vodní elektrárna v Želině u Kadaně[editovat | editovat zdroj]
Vodní elektrárnu v Želině začalo město stavět v roce 1905 a dokončena byla v roce 1908. Ve dvou kašnách byly umístěny dvojité Francisovy turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 173 metrů dlouhý tunel od želinského jezu. Celý projekt stál v té době zhruba 700 000 rakouských korun. Současně s celou stavbou byl přijat i plán rozvodu elektrické energie po Kadani a jejím okolí, včetně rozvodu městského veřejného osvětlení.[1]
V padesátých letech 20. století došlo k zastavení výroby elektrické energie a elektrárna byla ponechána svému osudu, protože byla nahrazena výkonnější vodní elektrárnou v Lomazicích, která ale dnes již neextistuje.[1]
Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky byla znovu uvedena do provozu v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově.[2] Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo.[2] Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.[2]
Městská dieselová elektrárna a rozvodna[editovat | editovat zdroj]
V letech 1908 až 1910 bylo v Kadani instalováno celkem šest transformátorových stanic. Kromě nejbližších vesnic kolem Kadaně uzavřelo město smlouvy o dodávkách elektrické energie s obcemi Mašťov, Radonice, Hradec u Kadaně, Vinaře a Blov.[1] Do roku 1913 bylo připojeno do rozvodné sítě celkem třináct obcí v regionu. Kvůli velké poptávce po elektrické energii se rozhodlo o vybudování další elektrárny, tentokrát dieselové, která by jako pomocný zdroj pokryla spotřebu při nedostatku vody v Ohři. Stavba této vodní elektrárny započala v roce 1913. V roce 1918 již rozvodná síť obsluhovala tři města, čtyři průmyslové zóny a třináct vesnic s celkovou délkou 38 km. Elektrárna měla celkový výkon 375 kWh. V budově se dále nacházela rozvodna, cejchovna elektroměrů Landys a Gyr, navijárna motorů a dva byty pro zaměstnance. Dnes již tento objekt neslouží svému účelu.[1]
Lomazická elektrárna[editovat | editovat zdroj]
Elektrická energie se díky industrializaci regionu začala stávat nedostatkovou, proto se rozhodla městská rada pro vybudování daleko větší vodní elektrárny v Lomazicích. V roce 1919 se začala celá stavba realizovat, nejprve postavením 5 kilometrů dlouhého tunelu vedoucího z Želinské elektrárny do Lomazic. Jednotlivé turbíny elektrárny byly spouštěny postupně a celá stavba se protáhla až do roku 1925. Lomazický tunel byl ražen italskými baraby.
Dozorem nad celou stavbou byl pověřen vedoucí městský inženýr Jan Lungwirt.[1] Lomazická elektrárna se dnešních dnů nedochovala kvůli zatopení obce Lomazice, na jejímž katastru se dnes nachází Nechranická přehrada.
| 1908 | 1912 | 1920 | 1924 | 1925 | 1926 |
|---|---|---|---|---|---|
| 32 MWh | 115 MWh | 196 MWh | 690 MWh | 1073 MWh | 8000 MWh |
Městská rozvodná síť[editovat | editovat zdroj]
Transformátorová stanice Střelnice[editovat | editovat zdroj]
Tato transformátorová stanice byla zbudována v roce 1908 a hlavním účelem bylo zásobování elektrickou energií kulturní dům Střelnice. Stanice byla vybavena původním transformátorem 3 × 5000 V na 3 × 220 V, měřící deskou, vypínači a pojistkami. Stanice tohoto typu se ve městě vyskytovalo celkem pět, avšak tato jediná u kulturního domu Střelnice se dochovala.
Transformátorová stanice Viadukt[editovat | editovat zdroj]
Stanic tohoto typu bylo v Kadani v roce 1908 postaveno celkem šest. Sloužily jako rozvod střídavého proudu a napětí o 3 × 5000 V a 3 × 220 V. Společně napájely 136 veřejných osvětlovacích lamp, 27 motorů živnostníků a 5000 žárovek v domácnostech. Žárovky pro domácnost měly nápis OSRAM-KAADEN a speciální závit. Tak se město alespoň ze začátku vyhnulo používání nákladných elektroměrů. Poslední dochovaná distribuční stanice se nachází ve Skalní ulici.[1]
EHD a industriální památky Kadaně[editovat | editovat zdroj]
Každoročně se v rámci Dnů evropského dědictví (EHD) koná i Den památek techniky a průmyslového dědictví, kdy je možné navštívit vybrané technické památky v Kadani. Návštěvníci mají možnost nahlédnout do vnitřních prostorů Želinské elektrárny, do městské dieselové elektrárny a rozvodny a prohlédnout si i obě dochované trafostanice.