Henri Becquerel

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antoine Henri Becquerel
Henri Becquerel
Henri Becquerel
Rodné jménoAntoine Henri Becquerel
Narození15. prosince 1852
Paříž, Francie
Úmrtí25. srpna 1908
Le Croisic, Francie
Místo pohřbenímanoir de Pen Castel
Alma materPolytechnická škola (od 1872)
Národní škola silniční správy (od 1874)
Lyceum Ludvíka Velikého
Povolánífyzik, inženýr, vysokoškolský učitel, jaderný fyzik a chemik
ZaměstnavateléNárodní přírodopisné muzeum (od 1892)
Národní škola silniční správy (od 1894)
Polytechnická škola (od 1895)
OceněníLa Cazeho cena Akademie věd (1883)
Rumfordova medaile (1900)
důstojník Řádu čestné legie (1900)
Nobelova cena za fyziku (1903)
Barnard-Medaille (1905)
… více na Wikidatech
ChoťLucie Jamin (1877–1878)
Louise Lorieux (od 1890)[1]
DětiJean Becquerel[2]
RodičeAlexandre Edmond Becquerel[2]
RodBecquerelové
PříbuzníPaul Becquerel (synovec)
Funkceprezident (Francouzská fyzikální společnost; od 1897)
Perpetual Secretary (Francouzská akademie věd; 1908)
prezident (Francouzská akademie věd; 1908)
PodpisAntoine Henri Becquerel – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Alexandre Edmond Becquerel
děd Antoine César Becquerel
syn Jean Becquerel

Antoine Henri Becquerel (15. prosince 1852, Paříž – 25. srpna 1908, Le Croisic) byl francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1903 za objev přirozené radioaktivity.

Biografie

Henri Becquerel se narodil v budově pařížského Muzea přírodních dějin (Muséum national d'histoire naturelle), kde byl profesorem jeho otec, fyzik Edmond Becquerel, i jeho děd, Antoine César Becquerel. Studoval v lyceu Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand), kde ho mj. vyučoval matematice Gaston Darboux. V roce 1872 vstoupil na Polytechnickou školu (École Polytechnique) a o dva roky později započal studium na inženýrské Škole mostů a silnic (École Nationale des Ponts et Chaussées).

V roce 1874 se také oženil s Lucií Jaminovou, dcerou profesora na Polytechnické škole Julese Jamina. V roce 1878 se jim narodil syn Jean.

V roce 1877 obdržel inženýrský diplom; poté nastoupil vědeckou dráhu. Začal se zabývat optikou, mj. zkoumal polarizaci světla. Studoval také infračervené spektrum par kovů a absorpci světla v krystalech. V roce 1888 získal doktorský titul. Následujícího roku byl zvolen do francouzské Akademie věd, stejně jako předtím jeho otec i děd. V roce 1890 se znovu oženil s Louise Désirée Lorieux. Po smrti otce v roce 1892 pokračoval v jeho práci a v roce 1895 se stal profesorem na Polytechnické škole.

V roce 1896 při zkoumání fluorescence uranových solí objevil přirozenou radioaktivitu. Za tento objev mu byla v roce 1903 udělena Nobelova cena za fyziku.

V roce 1908, v roce své smrti, byl Becquerel zvolen stálým tajemníkem Académie des Sciences. Henri Becquerel zemřel předčasně ve věku 56 let. Později po něm byla pojmenována jednotka radioaktivity becquerel, kráter na Měsíci (nachází se na severní polokouli) a kráter na Marsu.

Získaná ocenění:

Vědecká práce

Fotografická deska, která byla vystavena účinkům radioaktivního záření. Dole je vidět stín kovového maltézského kříže umístěného mezi deskou a uranovou solí

Na začátku své práce se Becquerel zabýval optickými vlastnostmi látek. Když došlo k objevu rentgenového záření, hledal Becquerel souvislost mezi tímto zářením a přirozenou fluorescencí.

V roce 1896 Becquerel studoval fluorescenci uranových solí. Přitom víceméně náhodou objevil přirozenou radioaktivitu. Vložil fluorescenční minerál mezi fotografické desky. Když zkoumal fotografickou desku, která přišla se solemi do styku, zjistil, že na ní došlo k chemickým změnám, ačkoliv nebyla ozářena světlem. Z toho usoudil, že soli vyzařují záření jiné než světelné povahy. Výsledky uvedl ve známost 2. března 1896, pouze o několik dní dříve než k podobným závěrům dospěl v Londýně Silvanus P. Thompson. Za tento objev dostal v roce 1900 Rumfordovu medaili (Rumford Medal).

Studium tohoto nově objeveného záření si následně zvolila za téma disertační práce Marie Curie, žena jeho kolegy Pierre Curie. Po několika měsících výzkumu potvrdila, že toto záření je vlastností více chemických prvků a nazvala tuto jejich vlastnost radioaktivitou. Manželé Curieovi později objevili ještě prvky polonium a radium. V roce 1903 obdrželi všichni tři za tyto objevy Nobelovu cenu za fyziku.

Odkazy

Poznámky

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Becquerel na anglické Wikipedii.

Literatura

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1901-1925

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2021-03-07].
  2. ↑ a b Adolf Iosifovič Rabinovič: Беккерель. In: Velká sovětská encyklopedie, svazek 5.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Henri_Becquerel&oldid=16414951“