Heinrich Timmerevers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Excelence
Mons. Heinrich Timmerevers
drážďansko-míšenský biskup
Heinrich Timmerevers (r. 2014)
Heinrich Timmerevers (r. 2014)
Církevřímskokatolická
Provincieberlínská
Diecézedrážďansko-míšeňská
HesloSuchet wo Christus ist
Hledejte tam, kde je Kristus
ZnakZnak
Svěcení
Jáhenské svěcení7. ledna 1979
Kněžské svěcení25. května 1980
světitel Reinhard Lettmann
Biskupské svěcení2. září 2001
světitel Reinhard Lettmann
1. spolusvětitel Max Georg von Twickel
2. spolusvětitel Werner Thissen
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození25. srpna 1952 (71 let)
Místo narozeníNikolausdorf
Povolánířímskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Timmerevers (* 25. srpna 1952 Nikolausdorf/Garrel) je římskokatolický duchovní a drážďansko-míšenský biskup.

Původ a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhé ze šesti dětí v zemědělské rodině. V roce 1972 absolvoval Clemens-August-Gymnasium v Cloppenburgu. Poté začal studovat teologii a filozofii na Vestfálské Wilhelmově univerzitě v Münsteru a vstoupil do Collegia Borromaeum. Ve studiu pokračoval v roce 1974 na Univerzitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu im Breisgau. V roce 1975 se vrátil do Münsteru, kde v roce 1977 dokončil svá studia. V münsterském semináři přišel do kontaktu s hnutím Fokoláre.[1] V letech 1977–1978 navštěvoval v Římě kurz spirituality hnutí Fokoláre.

Kněžská služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. května 1980 byl Timmerevers vysvěcen na kněze v münsterské katedrále tehdejším münsterským biskupem Reinhardem Lettmannem. V letech 1980–1984 byl vikářem ve farnosti svatého Víta ve Visbeku. V roce 1984 se stal subdirektorem Collegium Borromaeum v Münsteru a katedrálním vikářem v katedrále svatého Pavla. v roce 1990 se vrátil jako farář do Visbeku, kde působil také jako regionální kaplan pro duchovní péči o ženy a od roku 1993 jako regionální předseda KFT (něm. Katholische Frauengemeinschaft Deutschlands, česky: Katolické společenství žen v Německu) v oldenburském biskupském okresním oficialátu. Od roku 2000 byl také administrátorem farnosti svatého Antonína ve Visbeku v okrese Rechterfeld, která byla do roku 2005 samostatná.

Biskupská služba[editovat | editovat zdroj]

Znak Heinricha Timmerverse jako světícího biskupa v Münsteru v letech 2001–2016

Pomocný biskup münsterské diecéze a biskupský oficiál ve Vechtě[editovat | editovat zdroj]

6. července 2001 jej papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem v Münsteru s titulárním biskupstvím v Tulaně. Současně ho biskup Reinhard Lettmann jmenoval biskupským oficiálem ve Vechtě. Dne 2. září téhož roku přijal Timmerevers biskupské svěcení z rukou Reinharda Lettmanna v münsterské katedrále. Spolusvětiteli byli münsterský pomocný biskup Werner Thissen a emeritní pomocný biskup a Timmereversův předchůdce v úřadu oldenburského oficiála Max Georg Freiherr von Twickel. Timmerevers si za své motto zvolil: „Hledejte tam, kde je Kristus“. V roce 2002 byl přijat do münsterské katedrální kapituly jako nesídelní katedrální kaplan.

Diecéze drážďansko-míšenská[editovat | editovat zdroj]

Papež František jej 29. dubna 2016 jmenoval drážďansko-míšenským biskupem. Uvedení do úřadu drážďansko-míšenského biskupa se konalo 27. srpna 2016.[2][3]

Úkoly v Německé biskupské konferenci[editovat | editovat zdroj]

V Německé biskupské konferenci byl v letech 2001–2009 členem komise pro mládež. Následně se stal členem pastorační komise a také členem komise pro duchovní povolání a církevní služby.[4] Od roku 2008 je předsedou pracovní skupiny „Instituty zasvěceného života“. V roce 2012 ho biskupská konference na žádost předsednictva Maltézské pomoci jmenovala spolkovým kaplanem Maltézské pomoci. Od roku 2011 se stal kaplanem Maltézského řádu.[5]

Postoje[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2019 prohlásil, že kromě kněží žijících v celibátu by mohli existovat i ženatí katoličtí kněží, jak tomu již v ojedinělých případech je. V souvislosti se svěcením žen se vyjádřil, že zde vidí dilema katolické církve.[6] V září 2020 se vyslovil pro žehnání párům stejného pohlaví.[7]

Výběr monografie[editovat | editovat zdroj]

  • s Dietmarem Kattingerem (ed.): Ereignisse und Eindrücke – Die Katholische Kirche im Oldenburger Land 2009. Dialogverlag, Münster 2009, (německy) ISBN 978-3-941462-18-2.
  • Karken an't Waoter – Plattdeutsche Ansprachen. Dialogverlag, Münster 2012, (německy) ISBN 978-3-941462-75-5.
  • Upstaohn för't Läwen! – Plattdeutsche Ansprachen. Dialogverlag, Münster 2016, (německy) ISBN 978-3-944974-20-0.
  • AnFangen - Die ersten Stationen: Reden, Predigten, Ansprachen. Benno, Leipzig 2017, (německy) ISBN 978-3-7462-5090-8.
  • s Thomasem Arnoldem (ed.): Gefährliche Seelenführer? – Geistiger und geistlicher Missbrauch. Herder, Freiburg 2020, (německy) ISBN 978-3-451-02747-5.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Timmerevers na německé Wikipedii.

  1. GÖCKENER, Norbert. Weihbischof Heinrich Timmerevers [online]. kirchensite.de, 2009-01 [cit. 2021-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-11-18. (němčina) 
  2. Nomina del Vescovo di Dresden-Meißen (Germania). Bollettino [online]. Tiskový úřad Svatého Stolce, 2016-04-29 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (italština) 
  3. Termin für Amtsantritt von Bischof Timmerevers steht. katholisch.de [online]. 2016-05-10 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (němčina) 
  4. Deutsche Bischofskonferenz: Pressemeldung vom 20. September 2016 - Nr. 175 (němčina)
  5. Timmerevers zum Bundesseelsorger der Malteser berufen auf der Seite des Bistums Münster (němčina)
  6. Bischof Timmerevers: Frauenfrage in der Kirche tut dreifach weh. Katholisch.de [online]. 019-12-10 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (němčina) 
  7. WOLLSCHLÄGER, Karin. Bischof Timmerevers befürwortet Segnung homosexueller Paare. katholisch.de [online]. 2020-09-28 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (němčina) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]