Haradum
| Haradum | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 34°26′ s. š., 41°36′ v. d. |
| Stát |  Irák |
  Haradum | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Haradum (Hirbet ed-Dinije) je zaniklé starověké město na středním toku řeky Eufrat v Iráku. Lokalita byla osídlena ve starobabylónském období během 18.–17. století př. n. l. a podruhé v 11.–9. století př. n. l., kdy na místě opuštěného města byla asyrská pevnost. Haradum je významné svým plánovaným založením a souborem nalezených starobabylónských tabulek s hospodářskými záznamy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemné zmínky o městě Haradum pochází z města Mari z období vlády krále Šamši-Adada I., který vládl v období 1813–1791 př. n. l., a z období pozdějšího marijského vládce Zimri-Lima (1782–1759 př. n. l.).[1] Město plnilo funkci důležitého obchodního centra na středním Eufratu.[2]
První texty z Haradumu jsou doloženy až v období babylonského krále Samsu-Iluny (1749–1712 př. n. l.). Starobabylónská fáze osídlení skončila bez zjevného důvodu v době vlády krále Ammi-Saduka (1646–1626 př. n. l.). Příčinou zániku snad bylo neklidné politické prostředí poměry v říši, ale ovlivnit jej mohly i změny ekologických poměrů v oblasti. Podruhé bylo místo osídleno v 11.–9. století př. n. l., kdy na lokalitě existovala asyrská pevnost.[2]
Archeologický výzkum[editovat | editovat zdroj]
Archeologický výzkum lokality novodobě označované jako Hirbet ed-Dinije probíhal v letech 1981–1984. Bylo při něm nalezeno víc než sto starobabylónských tabulek s ekonomickými texty soukromého charakteru.[1] Další výzkumy pokračovaly v roce 1988 pod vedením francouzské archeoložky Christine Kepinski-Lecomte.[2]
Starobabylónské texty[editovat | editovat zdroj]
Tabulky byly nalezeny v několika domech, ale nejvýznamnější archív se nacházel v domě naproti chrámu, který v době vlády krále Abi-Ešu[3] (1712–1684 př. n. l.) obýval Habbasanu považovaný za starostu města. Tabulky v Habbasanově domě obsahovaly pět dopisů, 21 právních a účetních záznamů a další tři texty nejasné povahy.[4] V jednom z textů pocházejících z období, kdy už Habbasanu nebyl starostou, jej měšťané obvinili, že si přisvojil část poplatků ve formě stříbra a ukryl je ve svém domě. Habbasanu pak musel veškerý neoprávněně zadržovaný majetek bez dalšího postihu vrátit.[5] Habbanasu ve městě vlastnil několik domů, ale patřily mu také zemědělské pozemky.[3]
Největší soubor tabulek byl nalezen v domě č. 7. Většina jich byla uložena v jediné podlouhlé místnosti s plochou 11,5 m². Archiv obsahoval 52 textů a fragmentů dopisů, smluv a administrativních záznamů.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Sídelní pahorek s pozůstatky města se nachází v lokalitě zvané Hirbet ed-Dinije. Odkryty byly při archeologickém výzkumu, který vyvolaly plány na výstavbu vodní nádrže na středním Eufratu, byť pahorek zaplaven nebyl.[2]
Město mělo čtvercový půdorys se stranou o délce 115 metrů. Jeho obvod vymezovala hradba. Od jediné brány vedla hlavní třída k centrálnímu náměstí. Na jihovýchodní straně náměstí stával chrám a přímo naproti němu býval dům starosty. Další širší ulice město dělily na několik čtvrtí.[2] Pravidelný půdorys města dokládá jeho promyšlený urbanistický vývoj.[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PECHA, Lukáš. Ḫarādum na Eufratu: příklad města na periferii starobabylónského státu. Acta Fakulty Filozofické Západočeské Univerzity v Plzni. 2009, čís. 1, s. 43. Dále jen Pecha (2009). Dostupné online [cit. 2022-11-27]. ISSN 1802-0364. Archivováno 9. 7. 2022 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e Pecha (2009), s. 42.
- ↑ a b Pecha (2009), s. 46.
- ↑ Pecha (2009), s. 44.
- ↑ Pecha (2009), s. 45.
- ↑ Pecha (2009), s. 47.
- ↑ Pecha (2009), s. 51.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JOANNÈS, Francis. Haradum II. Les textes de la période paléo-babylonienne (Samsu-iluna – Ammi-saduqa). Paris: Etudes et Recherche sur les Civilisations, 2006. 190 s. ISBN 9782865383115. (francouzsky)
- KEPINSKI-LECOMTE, Christine. Haradum I. Une ville nouvelle sur le Moyen-Euphrate (XVIIIe–XVIIe siècles av. J.–C.). Paris: Etudes et Recherche sur les Civilisations, 1992. 456 s. ISBN 286538229X. (francouzsky)
