Arpáčija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Arpáčija, též Arpačijje nebo Tell Arpáčija je archeologická lokalita v severním Iráku, asi 6 km východně od Ninive, naleziště chaláfské kultury ze středního chalkolitu. Vedle Chassuny je v této oblasti hlavním objeveným sídlištěm. Počátek jejího osídlení kladou archeologové do konce 6. tisíciletí př. n. l. O výzkum Arpáčije se nejvíce zasloužil Max Mallowan (1904 - 1978).

Do chaláfské kultury řadíme v Arpáčiji vrstvy 10 - 6. Již na počátku existence osady objevuje se stavba typická pro chaláfskou kulturu - jde o okrouhlou stavbu, tzv. tholos s hliněnou (taufovou, tj. s příměsí slámy) a poměrně tlustou zdí na kamenných základech. Průměr tholu je 4 až 7 m (vrstva 10 - 9). Podle rituálního modelu domu, který byl v Arpáčiji nalezen, lze soudit, že tholy byly sklenuté na způsob úlů a předsíň měla sedlovou střechu. Tholy byly obytné domy, o čemž svědčí příslušenství - spojení s pecemi, ohništi a obilnicemi.

Poslední, tj. 6. vrstva Arpáčije už nemá tholy, ale v centrálním místě sídliště se nalézal rozsáhlý dům o mnoha místnostech a se dvorem, kde stála keramická pec. Většina místností byla skladišti. Zda se jednalo o dům řemeslníka - hrnčíře nebo spíše o chrám, v jehož skladištích se ukládaly obětiny, dary a další zboží. Uličky byly již dlážděné, prostředkem vedly kanály na odvod vody. Tu získávali obyvatelé Arpáčije z vesnické studny.

Lidé byli pohřbíváni ve skrčené poloze přímo v domech, jako milodary do hrobů ukládány nádoby, lampičky, dětem hračky. Pěstuje se len a obilí, ke konci období už šestiřadý ječmen. Chová se tur domácí a kozy, zřejmě i ovce. Jistý pramen uvádí domněnku, že chov holubů byl nejstarším zooparkem, neboť se prý holubi v Arpáčiji kolem roku 4500 př. n. l. pěstovali pro okrasu a zábavu. Objevené sošky žen jsou symboly pasivní plodnosti, jsou z pálené nebo sušené hlíny.

Kromě zemědělství a chovatelství se zde rozvíjí i řemeslná výroba. Pěstování lnu a četný výskyt přeslenů svědčí o rozvoji tkalcovství, jsou vyráběny kamenné a hliněné nádoby, později se objevuje i řezbářství a metalurgie, zpracovává se měď a zlato. Arpáčija byla asi střediskem výroby přepychovějšího zboží, vyrábějí se amulety vyřezávané do kamene, jichž se používalo jako pečetí.

Chaláfská kultura přichází do horní Mezopotámie ve své druhé fázi, reprezentované keramikou s geometrickým ornamentem - šachovnicemi, trojúhelníky, hvězdicemi, rozetami a maltézskými čtverci, s bílým nátěrem. Ve třetím stupni je malba polychromní.

Vesnice, kterou nazýváme Arpáčija, byla ve své šesté vrstvě násilně zničena nositeli nové, obeidské kultury. Od konce 5. tisíciletí př. n. l. zde ve vrstvách 5 až 3 nacházíme nálezy této jižní, celomezopotamské kultury. Mladochalkolitické nálezy však v Arpáčiji už nejsou tak bohaté a zajímavé. Bylo zde objeveno nevelké pohřebiště s keramikou obdobnou eridské a urské.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku I., SPN, Praha 1982
  • Jan Burian, Pavel Oliva, Civilizace starověkého Středomoří, Praha 1984

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]