Georgij Milljar
| Georgij Milljar | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. listopadu 1903 Moskva |
| Úmrtí | 4. června 1993 (ve věku 89 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Georgij Francevič Milljar (rusky Георгий Францевич Милляр; 7. listopadu 1903 Moskva – 4. června 1993 tamtéž) byl ruský filmový a divadelní herec, představitel komických a záporných rolí, známý svojí oblíbenou stylizací do ženských postav.
Pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec Franz de Millieu byl stavitel mostů narozený v Marseille a matčina rodina vlastnila zlaté doly na Sibiři. Po revoluci si proto změnil příjmení, aby nepřitahoval pozornost sovětských orgánů ke svému buržoazně kosmopolitnímu původu.[1] Vyrůstal v Gelendžiku, v místním divadle dělal kulisáka a k herectví se dostal jako záskok v roli Popelky.[2] Roku 1924 získal angažmá v moskevském Revolučním divadle, avšak od třicátých letech se zaměřil na filmové herectví. Režisér Alexandr Rou Milljara často obsazoval do svých pohádkových komedií, kde drobný herec s výraznou mimikou a skřípavým hlasem vynikl jako představitel Kostěje (Bohatýr Nikita) a Baby Jagy (Mrazík, Zakletá nevěsta, Zlaté parohy), ve filmu Ohněm, vodou a trubkami ztvárnil obě tyto postavy.[3] Ve filmu O plačtivé princezně hrál cara Gorocha, v gogolovské adaptaci Večery na samotě u Dikaňky měl dvojroli ďábla a vesnické klepny a ve filmu Království křivých zrcadel zvládl dokonce trojroli.
U jiných sovětských režisérů dostával Milljar hlavně epizodní role, jako byl francouzský zajatec v oscarovém filmu Sergeje Bondarčuka Vojna a mír, dvorní šašek v historickém snímku Balada o Beringovi a jeho přátelích nebo starý šachista v dramatu z občanské války Šestý, kdo jde na smrt. Hrál ve více než dvou stech filmech, vytoužené velké charakterní role se však nedočkal. Vystupoval také v satirickém pořadu Jeralaš, namlouval animované filmy a daboval (např. Jeana Témersona ve filmu Hrabe Monte Christo). V roce 1988 byl jmenován národním umělcem RSFSR.
Milljar byl v moskevských uměleckých kruzích známý kritickým vztahem ke komunistickému režimu a pravidelnými návštěvami bohoslužeb. Ve volném čase se věnoval kreslení karikatur a literární činnosti, vydal vzpomínkovou knihu Я — второй Раневская, или Й — третья буква.[4] Byl dvakrát ženatý – první manželství brzy ztroskotalo na nevěře partnerky, pak si až v 65 letech vzal vdovu ze sousedství, tento sňatek měl údajně maskovat hercovu homosexuální orientaci.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Культура.РФ Dostupné online
- ↑ Аргументы и Факты Dostupné online
- ↑ Георгий Милляр: заслуженная Баба Яга, самый одинокий Кощей советского кино Dostupné online
- ↑ Библиотека Любасева Dostupné online
- ↑ Советские звёзды нетрадиционной сексуальной ориентации Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgij Milljar na Wikimedia Commons 
Osoba Georgij Milljar ve Wikicitátech- Georgij Milljar v Česko-Slovenské filmové databázi
- Georgij Milljar v Internet Movie Database (anglicky)
