Garri Aiba
| Garri Aiba Гарри Аиба | |
|---|---|
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Amcachara |
| Narození | 10. června 1950 Gagra, Abchazská ASSR, Gruzínská SSR, SSSR |
| Úmrtí | 9. června 2004 (ve věku 53 let) Suchumi |
| Národnost | Abchaz |
| Choť | Toma Aibová |
| Děti | 3 dcery: Viktoria, Saria, Sandra 1 syn: Said |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Garri Grigorjevič Aiba (abchazsky: Гарри Аиба, gruzínsky: გარი აიბა; 10. června 1950 – 9. června 2004) byl abchazský politik a bývalý starosta Suchumi. Starostou byl v letech 1995 až 2000. Po přelomu tisíciletí působil jako vůdčí opoziční politik ve hnutí Amcachara a dne 9. června 2004 se stal obětí atentátu.[1]
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Aiba se narodil v Gagře v roce 1950, kde vystudoval základní a střední školu. Poté se přestěhoval do Suchumi, kde studoval subtropické zemědělství na Gruzínské státní univerzitě, kterou absolvoval v roce 1974. Poté absolvoval povinný vojenský výcvik v sovětské armádě a po návratu z vojny pracoval na čas v suchumském skladu obilí. Po ukončení této činnosti se stal zástupcem ředitele společnosti a působil na abchazském ministerstvu zemědělství.
V této funkci působil až do roku 1992, kdy vypukla válka v Abcházii. Přidal se na stranu separatistů a společně se svým bratrem Larikem sloužil na frontě při řece Gumistě, kde organizoval protivzdušnou obranu a s muži pod jeho velením sestřelil šest gruzínských letounů a helikoptér. Během bojů též podporoval pěchotu a za své zásluhy získal Řád Leona. Jeho bratr nakonec během závěrečných bojů o Suchumi padl v boji.
Po skončení bojů koncem roku 1993 nastoupil do funkce náměstka starosty Suchumi, kterým byl Nodar Chašba, kterého pak v roce 1995 v této funkci vystřídal. Coby starosta se zabýval hlavně poválečnou obnovou hlavního města, které utrpělo ve válce velké množství škod. V roce 2000 v této funkci skončil a začal podnikat.
Garri Aiba byl u vzniku svazu válečných veteránů Amcachara a stal se tajemníkem tohoto hnutí, starajícího se o válečné veterány. Postupem času se vypracoval do vedení Amcachary, jež se změnilo v socio-politické hnutí a tvořilo vůdčí opoziční sílu vůči vládě prezidenta Vladislava Ardzinby. Hnutí muselo čelit v bouřlivém období nového tisíciletí, kdy se země potýkala s mezinárodní izolací a velmi špatnou ekonomickou situací, násilí ze strany podporovatelů stávajícího Ardzinbova režimu. Dva vysoce postavení členové Amcachary byli již v roce 2003 zavražděni a Garri Aiba patřil do okruhu možných kandidátů Amcachary do prezidentských voleb.
Atentát a úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Dne 9. června 2004 neznámí pachatelé zaútočili v Suchumi na Aibův automobil palnými zbraněmi nedaleko od jeho domu.[2] Aiba automobil zastavil, aby se pokusil před střelbou ochránit svou desetiletou dceru, ale utrpěl vážná zranění neslučitelná se životem. Ještě téhož dne zemřel v suchumské nemocnici. Jeho smrt způsobila šok v celé abchazské společnosti, neboť Garri Aiba neměl žádné významné obchodní kontakty, tedy mnoho lidí spekulovalo, že se jednalo o čistě politicky motivovanou vraždu. V reakci na tuto událost podali hned čtyři členové vlády demisi na protest proti neschopnosti zajistit ve státě bezpečnost obyvatel: místopředseda vlády Astamur Tarba, ministr zahraničí Sergej Šamba,[2] ministr vnitra Abesalom Beja a ředitel státní bezpečnostní služby Givi Agrba.[3]
Pachatel atentátu nebyl nikdy dopaden, avšak Aibova vražda sjednotila dosud rozdrobenou opozici a jedničkou do prezidentských voleb se po Aibově smrti stal pro Amcacharu i další opoziční strany Sergej Bagapš, jenž se nakonec stal prezidentem země.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MIKABERIDZE, Alexander. Historical Dictionary of Georgia. 2. vydání. The Rowman & Littlefield Publishing Group, Inc. Maryland. 2015. Heslo: Amcachara. str. 123. ISBN 978-1-4422-4145-9
- ↑ a b Abkhaz Foreign Minister Submits Resignation. Rádio Svobodná Evropa. 15. června 2004. Dostupné online
- ↑ Key Ministers in de facto Abkhaz Government Resign. Civil Georgia. 15. června 2004. Dostupné online