Gaius Caesar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gaius Caesar

Gaius Iulius Caesar (mezi 14. srpnem a 13. zářím 20 př. n. l.21. nebo 22. února 4 n. l. Limyra, Lýkie) byl nejstarší syn Marka Vipsania Agrippy a Iulie starší, dcery císaře Augusta. Jeho rodné jméno není známo,[1] jméno Gaius Iulius Caesar je jménem adoptivním.

Život[editovat | editovat zdroj]

Gaia a jeho bratra Lucia adoptoval roku 17 př. n. l. císař Augustus,[2] který sám neměl mužského dědice. Jeho učitelem se stal Verrius Flaccus. V roce 13 př. n. l. se Gaius zúčastnil trojských her[3] a o pět let později byl představen vojsku v Galii. Augustovým přáním bylo, aby zastával co nejvíce čestných funkcí, takže se množila jeho reprezentační veřejná vystoupení (předsedání hrám). V letech 6 a 5 př. n. l. byl porůznu činný v kněžských úřadech (pontifex)[4] a obdržel i titul předák mládeže[5] (princeps iuventutis); zároveň se stal designovaným konzulem.

Jakožto Augustův dědic měl získat i vojenské zkušenosti. Příležitost k tomu se naskytla poté, co byl z Arménie vypuzen prořímsky orientovaný král Artavasdés a jeho místo zaujal Tigranés III., straník Parthů. V doprovodu význačných vojevůdců a vybaven mimořádnými prokonsulskými pravomocemi vytáhl Gaius roku 1 př. n. l. na východ, předtím však ještě uzavřel sňatek Livillou, dcerou Drusa staršího.[6] Cesta ho vedla přes Athény a Samos[7] do Egypta a Sýrie, kde 1. ledna 1 n. l. nastoupil svůj řádný konzulát. Koncem roku byl již v Arménii a s pomocí římského expedičního sboru tam dosadil na trůn nejprve Ariobarzana a po jeho brzké smrti Artavasda. Setkal se také s parthským králem Fraatem, který nové poměry u svých hranic uznal.

Přes tento slibný vývoj se objevily komplikace, neboť také Artavasdés poměrně brzy zemřel. Protiřímská strana v Arménii se pustila s Římany do tuhého zápasu, ačkoli Gaius obratně uznal za krále opět Tigrana III. Při obléhání města Artagiva, když se chtěl sejít s místním velitelem Addonem, byl Gaius 9. září 3 n. l. těžce raněn. Na zpáteční cestě zemřel v únoru příštího roku v lýkijském pobřežním městě Limyře.[8] Pohřben byl v Augustově mauzoleu.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 73.
  2. Suetonius, Augustus 64, 1.
  3. Cassius Dio 54, 26, 1.
  4. Cassius Dio 55, 9, 4; CIL XI 3040.
  5. Cassius Dio 55, 9, 9n; 12, 1.
  6. Tacitus, Letopisy 4, 40, 4, Cassius Dio 55, 10, 18.
  7. IGRR III 65, 444; Suetonius, Tiberius 12, 2.
  8. Cassius Dio 55, 10a, 6–10; CIL I² 68.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CASSIUS DIO. Römische Geschichte 4. Překlad Otto Veh. Düsseldorf : Artemis & Winkler, 2007. 461 s. ISBN 978-3-538-03108-1. (německy) 
  • SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císařů. Překlad Bohumil Ryba. Praha : Svoboda, 1999. 584 s. ISBN 80-902300-5-9. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu