Bratuchin G-4
| G-4 | |
|---|---|
| Určení | dělostřelecký pozorovací vrtulník |
| Výrobce | Bratuchin |
| Šéfkonstruktér | Ivan Pavlovič Bratuchin |
| První let | 1946 |
| Uživatel |  SSSR |
| Vyrobeno kusů | 2 prototypy + 4 sériové stroje |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bratuchin G-4 (rusky Г-4, Геликоптер-4, helikoptéra 4[1]) byl sovětský třímístný dělostřelecký pozorovací vrtulník vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin[2] z předchozího typu Bratuchin G-3 koncem 40. let 20. století.[1]
Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ještě před zahájením produkce dvoumístného dělostřeleckého pozorovacího vrtulníku typu G-3 byl Ivanu Pavloviči Bratuchinovi v únoru 1946 zadán úkol postavit třímístný pozorovací vrtulník G-4, jenž by působil v součinnosti s dělostřelectvem, a civilní transportní B-5. Pro pohon byly zvoleny první sovětské specializované motory Ivčenko Al-26GR pro helikoptéry.[1] Bratuchin nakonec jen modifikoval drak pro vestavbu nových motorů. První ze dvou prototypů vzlétl v roce 1946, pilotoval jej M. K. Bajkalov. Druhý prototyp měl nové rotory s větším průměrem a letových zkoušek se zúčastnil až v dubnu 1947. 28. ledna 1948 se stroj při zkoušce autorotace zřítil z výšky 25 metrů.[1]
Celkem byly vyrobeny 2 prototypy a 4 sériové stroje. G-4 se potýkal s řadou technických problémů, mj. s vysokými vibracemi[1] a tak byl další vývoj zastaven.
Specifikace (G-4)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Průměr hlavních rotorů: 7,7 m každý [1]
- Délka: ? m
- Šířka: 15,30 m
- Výška: ? m
- Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 2 364 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3 002 kg
- Pohon: 2× pístový motor Ivčenko Al-26GR[1], výkon 550 hp
- Posádka: 2 (pilot a pozorovatel)
- Kapacita: 1 pasažér
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 230 km/h [1]
- Dolet: 233 km
- Dynamický dostup: 6 000 m [1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine., ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
- ↑ G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
- Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
- The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
- Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)
- Apostolo, Giorgio. The Illustrated Encyclopedia of Helicopters. New York: Bonanza Books, 1984. ISBN 0-517-43935-2. (anglicky)
- Taylor, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. Londýn: Studio Editions, 1989. ISBN 0-517-69186-8. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (česky) Bratuchin G-4, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
- (anglicky) Bratukhin G-4, Aviastar.org