Franz Melnitzky

Franz Melnitzky; František Melnický
	Portrét Franze Melnitzkého; od Józsefa Marastoniho
Narození	13. listopad 1821 ; Kokašice; Rakouské císařství
Úmrtí	1. listopad 1876 ; Vídeň; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vídeň-Matzleinsdorf
Povolání	sochař, pedagog
Příbuzní	Johann Melnitzky (bratr)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Melnitzky, také František Melnický (13. listopad 1822 Kokašice (místní část Schwamberg) - 1. listopad 1876 Vídeň) byl rakouský sochař českého původu, činný v období historismu, zejména neoklasicismu ve Vídni. Patřil k nejplodnějším tvůrcům své generace.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v osadě Schwamberg u Kokašic na Tachovsku, v rodině venkovského kameníka a sochaře Josefa (?) Melnického. V otcově dílně se vyučil kameníkem a v 16 letech odešel do dílny svého strýce do Olomouce, kde se v letech 1838-1845 učil kamenosochařem. Po smrti rodičů odešel do Vídně, k vytouženému studiu na Akademii umění nebyl přijat, protože nesplňoval podmínku být absolventem reálky. Prokázaný talent mu umožnil soukromé školení u ředitele Akademie prof. Josefa Kliebera. Roku 1851 odjel na studijní cestu po Německu, do Itálie už se nedostal, protože ztratil cestovní pas. Poté si založil vlastní ateliér a později se připomíná na předměstí Vídně ve Wiedner Hauptsrasse.^[1] Spolupracoval se sochařem Hansem Gassersem. Brzy získal zakázky na monumentální sochy a dekorativní architektonickou plastiku pro veřejné budovy a prostranství ve Vídni i v připojených obcích. Spolupracoval se slavnými architekty Heinrichem Ferstlem,Theofilem Hansenem, Ferdinandem Fellnerem, Augustem Siccardsburgem a Eduardem van der Nüllem při asanaci Vídně. Zásadní přestavba a modernizace města vedla žel během první poloviny 20. století k likvidaci zastaralých objektů i s Melnitzkého sochami : Jižního i Severovýchodního nádraží, Aspernského a Alžbětina mostu, i Římských lázní v Pratersternu.

V závěru kariéry se podílel na novořecké dekoraci štítů nové budovy Akademie věd v Aténách, jejichž modely byly roku 1873 vystaveny na Světové výstavě ve Vídni.

Sochařství také vyučoval na Akademii; k jeho žákům patřili Bohuslav Schnirch ( v letech 1864-1866) a Karl Costenoble.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Sochy 4 světců na věži Svatoštěpánského dómu ve Vídni
Pomník markraběte Jindřicha Jasomirgotta z cyklu soch pro Alžbětin most ve Vídni, po jeho zboření přeneseny do parku na Rathausplatz (1867).
Osm soch na průčelí paláce arcivévody Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz 1, Vídeň (1866-1869)
Dvě karyatidy na domě na nároží Tuchlauben a Bognerstrasse ve Vídni, romantické pojetí postav předjímá secesi
Alegorické sochy Války, Míru, Slávy a Prosperity a dva ležící lvi pro Aspernský řetězový most ve Vídni; po jeho zboření sochy zachovány; socha Míru použita jako truchlící anděl v urnovém háji městského hřbitova v Salzburgu; ležící lvi instalováni do parku při zámku Gobelsburg
Čtyři alegorické sochy ctností (Moudrost, Čest, Spravedlnost, Síla) na hlavním průčelí hotelu Imperial ve Vídni.
Sochy Orfea v podsvětí a harfenice v průčelí koncertní budovy Musikvereinu ve Vídni, 40 karyatid ze zlacené terakoty v lóžích Zlatého sálu téže budovy (1869-1870) ^[2]
Portál římských lázní v Pratersternu, Leopoldstadt ve Vídni (1873), uzavřeno 1953, následně zbořeno
Karyatidy na průčelí Liebiegova domu s prodejnou Julia Meinla ve Vídni, Am Graben 20
Čtyři alegorické sochy (Architektura, Malířství, Sochařství a Grafika) na průčelí budovy Akademie výtvarných umění ve Vídni
Pět alegorických soch měst dostupných Severozápadní dráhou (Vídeň, Praha, Brno, Budapešť a ?) na atice odjezdové haly nádraží Severozápadní dráhy ve Vídni; zničeny při boření budovy
Sochy hrajících si dětí pro kašnu v Brně^[3]
Karyatidy na budově nádraží Jižní dráhy ve Vídni (1874); při boření budovy roku 1955 sochy poničeny a odvezeny na skládku do kartouzy v Mauerbachu, nedávno tam jedno torzo bylo objeveno
Čtyři alegorické sochy (Umění, Věda, Obchod a Průmysl) na budově Východního nádraží; zničeny (?)
Sochy na hlavním oltáři kaple Arsenalu ve Vídni
Dvě sochy hrdinů na portálu činžovního domu ve Wassagasse 2, Alsergrund ve Vídni (1867)
Socha archanděla se štítem, na atice gynekologické kliniky ve Spitalgasse 2, Vídeň
Dekorativní štíty postranních portálů budovy Akademie věd v Aténách, terakota (1873)
Sochy svatých Severina, Josefa, Otmara a Leopolda na hlavním oltáři, farní kostel sv. Otmara pod koželužnou ( Hl. Othmar unter den Weissgerbern) ve Vídni-Landstrasse (1873-1875); s Johannem dodali sousoší Korunování Panny Marie a skupinu Ukřižování na dva postranní oltáře.
Čtyři evangelisté pod baldachýny nad portálem a socha sv. Alžběty uvnitř Votivního kostela ve Vídni,(1875-1876), vysvěceno až 1879

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pomník Jindřicha Jasomirgotta
Anděl na hřbitově v Salzburgu
Socha archanděla
Sochy hrdinů ve Wasagasse
Karyatidy na domě Julia Meinla
Sochy na Severovýchodním nádraží
Aspernský most
Oltář u sv. Otmara ve Vídni

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ LEHMANN, Adolph. Allgemeiner Wohnungs-Anzeiger : nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt und Umgebung. Wien: [s.n.], 1873. 1079 s. Kapitola Melnitzky Franz, s. 710. (německy)
↑ NEMETSCHKE Nina, KUGLER Georg J.: Lexikon der Wiener Kunst und Kultur. Wien 1990, s. 256-257
↑ WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich. Svazek 17. Wien: [s.n.], 1867. Kapitola Melnitzky, Franz, s. 334. (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

CZEIKE, Felix. Historisches Lexikon Wien : in 5 Bänden. Svazek IV.. Wien: Kremayr & Scheriau, 1995. 708 s. ISBN 3218005469. Kapitola Melnitzky Franz, s. 241–242. (německy)
THIEME, Ulrich; BECKER, Felix. Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Svazek 24 Mandere–Möhl. Leipzig: E. A. Seemann, 1930. S. 368. (německy)
WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich. Svazek 17. Wien: [s.n.], 1867. Kapitola Melnitzky, Franz, s. 333–335. (německy)
EITELBERGER VON EDELBERG, Rudolf. Kunst und Künstler Wiens der neueren Zeit / von R. Eitelberger v. Edelberg. Wien: Wilhelm Braunmüller, 1879. xvi, 432 s. (německy)
KAUFMANN, Emil. Die Kunst der Stadt Baden. Wien: Österreichischer Bundesverlag für Unterricht, Wissenschaft und Kunst, 1925. 94 s. (německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Melnický na Wikimedia Commons
Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 17, 1867, s. 333

[1] LEHMANN, Adolph. Allgemeiner Wohnungs-Anzeiger : nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt und Umgebung. Wien: [s.n.], 1873. 1079 s. Kapitola Melnitzky Franz, s. 710. (německy)

[2] NEMETSCHKE Nina, KUGLER Georg J.: Lexikon der Wiener Kunst und Kultur. Wien 1990, s. 256-257

[3] WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich. Svazek 17. Wien: [s.n.], 1867. Kapitola Melnitzky, Franz, s. 334. (německy)

[1]

[2]

[3]