František Vyskočil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc.
František Vyskočil (2016)
František Vyskočil (2016)
Narození3. září 1941 (82 let)
Pelhřimov
Povoláníneurovědec a pedagog
OceněníCeny města (2012)
Stříbrná medaile předsedy Senátu (2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Vyskočil (* 3. září 1941 Pelhřimov) je český neurofyziolog, profesor fyziologie a farmakologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, emeritní člen Akademie věd České republiky, Fyziologický ústav AV ČR, Praha.

Život

Narozen 3. 9. 1941 v Pelhřimově, je ženatý a s manželkou Emilií žijí v Praze. Mají syna a dceru. Roku 1963 s vyznamenáním ukončil Přírodovědeckou fakultu University Karlovy v Praze a v dalších letech získal tituly kandidáta věd (r. 1968), doktora věd (r. 1990), docenta (1994) a profesora (1998). Nyní působí na Oddělení neurobiologie, Katedra fyziologie živočichů a člověka, Přírodovědecká fakulta UK v Praze a ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR. Je členem The Physiological Society, London, Cambridge a zakládajícím členem Učené společnosti České republiky.[1] Je profesorem na několika zahraničních universitách (University of California, San Francisco USA, Kazaňská lékařská universita aj.) a od r. 2010 je emeritním členem Akademie věd České republiky. V dobách totality, kdy byl za své názory pracovně znevýhodňován (v r. 1968 byl členem Celoakademického odborového výboru, vedeného známým disidentem a sociologem Ing. Rudolfem Battěkem), získal společnou cenu Akademií věd ČSR a Ruské federace (r. 1974). Jeho kontakty s ruskými vědci v dobách, kdy mu byly zakázány západní zahraniční pobyty, vedly k řadě objevů a byly oceněny Státní cenou Republiky Tatarstan (r. 1995) a americkou Fogarty Award r. 1992. Mimo to byl oceněn cenou Akademie věd České republiky za práci „Molekulární podstata přenosu informace na nervosvalové ploténce“, cenou Akademie věd ČR za celoživotní přínos, a r. 2011 Purkyňovou medailí Akademie věd ČR a Medailí Josefa Hlávky za vědecký a kulturní přínos. R. 2016 obdržel Medaili Učené společnosti České republiky za rozvoj vědy a její popularizaci. Je také nositelem stříbrné medaile Senátu PČR (2014), čestným členem Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, The Physiological Society Cambridge a Londýn, Society for Neurosciences USA aj.

Vědecká a odborná činnost

Jeho laboratorní studium nervové soustavy, elektrofyziologie a biochemie nervosvalových kontaktů a synapsí v mozku vedly k řadě zajímavých nálezů a objevů, mimo jiné objevil nekvantový přenos na nervových spojích (synapsích), popsal působení adrenalinu a noradrenalinu na lepší výkonnost nervových spojů a reakční odpovědi a jako první na světě změřil novou mikrometodou pohyby draselných a sodných iontů v mozku v klidu, při klinické smrti a při stavu, v němž vzniká u lidí migréna (šířící se kortikální deprese).

Je autorem a spoluautorem 450 publikací, z toho 270 v mezinárodních časopisech vč. časopisu Nature. Napsal knížku „Nervosvalové spojení“ 1990 a s MUDr. J. Slavíčkem anglicky monografii „Monophasis Action potential of the Heart, Experimental and Clinical Aspects“ 2005. V r. 1977 svými objevnými nálezy založil fyziologickou vědeckou školu studia nekvantového uvolňování neuropřenašečů, předložil ucelenou teorii tohoto druhého hlavního mechanismu přenosu informace na nervových a svalových synapsích (místech přenosu signálu). Toto téma bylo rozpracováváno nejen v jeho laboratoři a v jeho četných spolupracích, ale i na několika dalších universitách. Jeho koncepce mechanismu vzniku a působení difusního nekvantového uvolňování je součástí učebnic neurobiologie a přednáší se na mnoha univerzitách.

Po celou dobu profesního života aktivně popularizuje vědu a je autorem více než 70 populárně-vědeckých článků v časopise Vesmír a denním tisku a naučného filmu „Neurofyziologie“ (Čs. Krátký film, 1971, režie J. Švec). Odvysílal desítky příspěvků v čs. rozhlase 2 „Meteor“, stanice čro2, Leonardo, Česko a Plus. Organizoval přednáškové cykly pro lidovou akademii a Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů a pro mezinárodní letní kurzy (FEBS 2007 aj.). Jako předseda odborné komise pro vědu a člen Správní rady Nadace Český literární fond po léta úspěšně zaštiťuje zájmy původní české vědecké literatury, účastní se udělování výročních cen za odbornou literaturu, příspěvků na vydávání odborných časopisů v biomedicíně, poskytování tvůrčích grantů a cestovních stipendií pro mladé vědecké pracovníky a studenty. S tím souvisí i jeho další činnost ve prospěch talentované vědecké mládeže. Víc než dvacet let je členem odborných porot biologie a zdravotnictví celostátních přehlídek Středoškolské odborné činnosti (SOČ) při pražském Institutu dětí a mládeže. V r. 2011, v předvečer oslav státního svátku 17. listopadu, Dne boje za svobodu a demokracii mu udělila Nadace „Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ medaili Josefa Hlávky v sídle Josefa Hlávky na zámku v Lužanech u Přeštic jako jednomu z nejvýznamnějších českých neurofyziologů. Také dostal r. 2011 Čestnou oborovou medaili J. E. Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách a ve svém rodném městě Pelhřimově převzal v lednu r. 2012 cenu za rozvoj města a region. Předseda Senátu PČR M. Štěch mu 26. 9. 2014 udělil stříbrnou pamětní medaili Senátu PČR u příležitosti Dne české státnosti za jeho vědecké výsledky a vzornou representaci české vědy v zahraničí. V tomto roce byl také nominován na státní cenu Prezidenta republiky za zásluhy. Je často zván na celostátní i regionální vědecko-populární akce (Café Nobel, Baťova nadace, Hyde park Civilizace 13. 2. 2016 aj.) a v r. 2016 převzal čestnou medaili České učené společnosti za propagaci a popularizaci vědy. Věnuje se také biblickým studiím a přednáší o vztahu vědy a křesťanství.

Ohlasy vědecké práce

Úroveň jeho skutečného vědeckého významu v biomedicíně a jiných experimentálních oborech určuje počet odkazů a citací na jeho publikované práce. Jeho práce byly citovány téměř 4500krát a Hirschův index je k roku 2018 roven 36. Nejznámější jsou jeho publikace z oblasti iontově-selektivních mikroelektrod měřících pohyby draselných a sodných iontů v mozku a při stahu lidského svalu, práce o kvantovém a nekvantovém vylučování neuropřenašečů (které objevil u savců) a o působení plynného hormonu oxidu dusnatého. Je hlavním autorem studie o výlevu draslíku z korových neuronů v mozku při šířící se depresi (která má zřejmě úlohu při migréně) a během klinické smrti mozku, kterou vybral americký ústav pro vědecké informace jako citační klasickou práci (ISI, viz Current Contents, 15, 1989 a databáze Web of Science). Pracoval po řadu let v grantových agenturách ČR a Akademie věd České a Slovenské republiky jako člen odborných komisí a recenzent podaných návrhů.

Hudba

Studoval také hru na housle u Jaroslava Rychetského v Pelhřimově, pak souběžně s Karlovou universitou u Dr. Jana Čermáka na Pražské konservatoři a u prof. Františka Jaroše. Byl primáriem Kvarteta Heroldova klubu komorní hudby a nyní příležitostně vystupuje s klavíristou PhDr. Richardem Mullerem.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Řádní členové Učené společnosti [online]. Učená společnost České republiky [cit. 2009-05-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ KRUPIČKA, Svatopluk. 27. 12. 2008/ Ještě krátce k poslednímu koncertu podzimní sezóny 26. 11. 2008 [online]. Heroldův klub, 2008-12-27 [cit. 2009-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 

Externí odkazy

https://www.irozhlas.cz/nepouzivat_-_veda/neurofyziolog-frantisek-vyskocil-dostal-medaili-za- popularizaci-vedy_201605231920_kwinklerova

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Vyskočil&oldid=16353957“