František Vyskočil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc.
František Vyskočil (2016)
Narození 3. září 1941 (77 let)
Pelhřimov
Ocenění Ceny města (2012)
Stříbrná pamětní medaile Senátu (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Vyskočil (* 3. září 1941 Pelhřimov) je český neurofyziolog, profesor fyziologie a farmakologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, emeritní člen Akademie věd České republiky, Fyziologický ústav AV ČR, Praha.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narozen 3. 9. 1941 v Pelhřimově, je ženatý a s manželkou Emilií žijí v Praze. Mají syna a dceru. Roku 1963 s vyznamenáním ukončil Přírodovědeckou fakultu University Karlovy v Praze a v dalších letech získal tituly kandidáta věd (r. 1968), doktora věd (r. 1990), docenta (1994) a profesora (1998). Nyní působí na Oddělení neurobiologie, Katedra fyziologie živočichů a člověka, Přírodovědecká fakulta UK v Praze a ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR. Je členem The Physiological Society, London, Cambridge a zakládajícím členem Učené společnosti České republiky.[1] Je profesorem na několika zahraničních universitách (University of California, San Francisco USA, Kazaňská lékařská universita aj.) a od r. 2010 je emeritním členem Akademie věd České republiky. V dobách totality, kdy byl za své názory pracovně znevýhodňován (v r. 1968 byl členem Celoakademického odborového výboru, vedeného známým disidentem a sociologem Ing. Rudolfem Battěkem), získal společnou cenu Akademií věd ČSR a Ruské federace (r. 1974). Jeho kontakty s ruskými vědci v dobách, kdy mu byly zakázány západní zahraniční pobyty, vedly k řadě objevů a byly oceněny Státní cenou Republiky Tatarstan (r. 1995) a americkou Fogarty Award r. 1992. Mimo to byl oceněn cenou Akademie věd České republiky za práci „Molekulární podstata přenosu informace na nervosvalové ploténce“, cenou Akademie věd ČR za celoživotní přínos, a r. 2011 Purkyňovou medailí Akademie věd ČR a Medailí Josefa Hlávky za vědecký a kulturní přínos. R. 2016 obdržel Medaili Učené společnosti České republiky za rozvoj vědy a její popularizaci. Je také nositelem stříbrné medaile Senátu PČR (2014), čestným členem Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, The Physiological Society Cambridge a Londýn, Society for Neurosciences USA aj.

Vědecká a odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Jeho laboratorní studium nervové soustavy, elektrofyziologie a biochemie nervosvalových kontaktů a synapsí v mozku vedly k řadě zajímavých nálezů a objevů, mimo jiné objevil nekvantový přenos na nervových spojích (synapsích), popsal působení adrenalinu a noradrenalinu na lepší výkonnost nervových spojů a reakční odpovědi a jako první na světě změřil novou mikrometodou pohyby draselných a sodných iontů v mozku v klidu, při klinické smrti a při stavu, v němž vzniká u lidí migréna (šířící se kortikální deprese).

Je autorem a spoluautorem 450 publikací, z toho 270 v mezinárodních časopisech vč. časopisu Nature. Napsal knížku „Nervosvalové spojení“ 1990 a s MUDr. J. Slavíčkem anglicky monografii „Monophasis Action potential of the Heart, Experimental and Clinical Aspects“ 2005. V r. 1977 svými objevnými nálezy založil fyziologickou vědeckou školu studia nekvantového uvolňování neuropřenašečů, předložil ucelenou teorii tohoto druhého hlavního mechanismu přenosu informace na nervových a svalových synapsích (místech přenosu signálu). Toto téma bylo rozpracováváno nejen v jeho laboratoři a v jeho četných spolupracích, ale i na několika dalších universitách. Jeho koncepce mechanismu vzniku a působení difusního nekvantového uvolňování je součástí učebnic neurobiologie a přednáší se na mnoha univerzitách.

Po celou dobu profesního života aktivně popularizuje vědu a je autorem více než 70 populárně-vědeckých článků v časopise Vesmír a denním tisku a naučného filmu „Neurofyziologie“ (Čs. Krátký film, 1971, režie J. Švec). Odvysílal desítky příspěvků v čs. rozhlase 2 „Meteor“, stanice čro2, Leonardo, Česko a Plus. Organizoval přednáškové cykly pro lidovou akademii a Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů a pro mezinárodní letní kurzy (FEBS 2007 aj.). Jako předseda odborné komise pro vědu a člen Správní rady Nadace Český literární fond po léta úspěšně zaštiťuje zájmy původní české vědecké literatury, účastní se udělování výročních cen za odbornou literaturu, příspěvků na vydávání odborných časopisů v biomedicíně, poskytování tvůrčích grantů a cestovních stipendií pro mladé vědecké pracovníky a studenty. S tím souvisí i jeho další činnost ve prospěch talentované vědecké mládeže. Víc než dvacet let je členem odborných porot biologie a zdravotnictví celostátních přehlídek Středoškolské odborné činnosti (SOČ) při pražském Institutu dětí a mládeže. V r. 2011, v předvečer oslav státního svátku 17. listopadu, Dne boje za svobodu a demokracii mu udělila Nadace „Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ medaili Josefa Hlávky v sídle Josefa Hlávky na zámku v Lužanech u Přeštic jako jednomu z nejvýznamnějších českých neurofyziologů. Také dostal r. 2011 Čestnou oborovou medaili J. E. Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách a ve svém rodném městě Pelhřimově převzal v lednu r. 2012 cenu za rozvoj města a region. Předseda Senátu PČR M. Štěch mu 26. 9. 2014 udělil stříbrnou pamětní medaili Senátu PČR u příležitosti Dne české státnosti za jeho vědecké výsledky a vzornou representaci české vědy v zahraničí. V tomto roce byl také nominován na státní cenu Prezidenta republiky za zásluhy. Je často zván na celostátní i regionální vědecko-populární akce (Café Nobel, Baťova nadace, Hyde park Civilizace 13. 2. 2016 aj.) a v r. 2016 převzal čestnou medaili České učené společnosti za propagaci a popularizaci vědy a r. 2018 cenu Akademie věd za výzkum a popularizaci. Věnuje se také biblickým studiím a přednáší o vztahu vědy a křesťanství.

Ohlasy vědecké práce[editovat | editovat zdroj]

Úroveň jeho skutečného vědeckého významu v biomedicíně a jiných experimentálních oborech určuje počet odkazů a citací na jeho publikované práce. Jeho práce byly citovány téměř 4500krát a Hirschův index je k roku 2018 roven 36. Nejznámější jsou jeho publikace z oblasti iontově-selektivních mikroelektrod měřících pohyby draselných a sodných iontů v mozku a při stahu lidského svalu, práce o kvantovém a nekvantovém vylučování neuropřenašečů (které objevil u savců) a o působení plynného hormonu oxidu dusnatého. Je hlavním autorem studie o výlevu draslíku z korových neuronů v mozku při šířící se depresi (která má zřejmě úlohu při migréně) a během klinické smrti mozku, kterou vybral americký ústav pro vědecké informace jako citační klasickou práci (ISI, viz Current Contents, 15, 1989 a databáze Web of Science). Pracoval po řadu let v grantových agenturách ČR a Akademie věd České a Slovenské republiky jako člen odborných komisí a recenzent podaných návrhů.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Studoval také hru na housle u Jaroslava Rychetského v Pelhřimově, pak souběžně s Karlovou universitou u Dr. Jana Čermáka na Pražské konservatoři a u prof. Františka Jaroše. Byl primáriem Kvarteta Heroldova klubu komorní hudby a nyní příležitostně vystupuje s klavíristou PhDr. Richardem Mullerem.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

https://www.irozhlas.cz/nepouzivat_-_veda/neurofyziolog-frantisek-vyskocil-dostal-medaili-za- popularizaci-vedy_201605231920_kwinklerova

Autoritní data: AUT: jk01151227 | ISNI: 0000 0001 0804 5308 | LCCN: n92036175 | VIAF: 107314258 | WorldcatID: lccn-n92036175
  1. ↑ Řádní členové Učené společnosti [online]. Učená společnost České republiky [cit. 2009-05-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ KRUPIČKA, Svatopluk. 27. 12. 2008/ Ještě krátce k poslednímu koncertu podzimní sezóny 26. 11. 2008 [online]. Heroldův klub, 2008-12-27 [cit. 2009-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Vyskočil&oldid=17066841“