Fernando Solanas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pino Solanas

Fernando Eqequiel 'Pino' Solanas (* 16. únor 1936 Buenos Aires) je argentinský filmový režisér, dokumentarista, scenárista a politik. Mezi jeho díla patří Hodina výhně (1968), Tanga… Gardelův exil (1985) nebo Argentina skrytá (2007).

Solanas studoval divadlo, hudbu a práva. K filmu se dostal v roce 1961 krátkým snímkem Seguir andando. Solanas byl v popředí „Grupo Cine Liberación“ (volně přeloženo jako skupina za osvobození filmu), který revoltoval argentinskou kinematografii v průběhu 70. let. Solanas podněcoval sociální povědomí a byl i politickým hlasem, který v této zemi zněl. Byl aktivní v kampani pro podporu vůdce Peróna. V polovině 70. let byl zastrašován silami pravého křídla, jeden z jeho herců byl zavražděn a on sám byl málem unesen.

Společně s Octaviem Geinem napsal Solanas manifest „Vstříc třetímu filmu“. Nápad „Třetího filmu“, na rozdíl od kinematografii Hollywoodu a evropské Auterur, inspiroval filmaře v mnoha tzv. rozvojových zemích.

V důsledku zastrašování a v obavách o svůj život v roce 1976 odešel do exilu do Paříže a do své domoviny se vrátil až s tamním příchodem demokracie v roce 1983. Své pocity a zkušenosti přenesl na plátno v poloautobiografickém filmu Tanga… Gardelův exil.

V roce 1992 se ucházel o post senátora za Buenos Aires, ale dostal pouze 7 % hlasů. O rok později byl zvolen státním zástupcem. Jeho syn, Juan Solanas, je též filmovým režisérem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Hodina výhně (La Hora de los Hornos: Notas y testimonios sobre el neocolonialismo, la violencia y la liberación, 1968)
  • Tanga… Gardelův exil (Tangos, el exilio de Gardel, 1985)
  • Jih (Sur, 1988)
  • Cesta (El Viaje, 1992)
  • Skromnost žádných (La Dignidas de los nadies, 2005)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Prvním celovečerním filmem, díky kterému stoupl do povědomí veřejnosti, byla Hodina výhně - dokumentární film o nové vlně kolonializmu a násilí v Jižní Americe. Film vyhrál několik mezinárodních cen a byl promítán po celém světě. Solanas vyhrál zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách a Zlatou palmu na festivalu v Cannes. V roce 2004 získal Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu. Celkem je držitelem 24 různých cen a 10 nominací.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernando Solanas na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]