Lockheed F-94 Starfire
| F-94 Starfire | |
 |
|
| Určení | stíhací letoun |
|---|---|
| Výrobce | Lockheed |
| První let | 16. dubna 1949 |
| Zařazen | květen 1950 |
| Vyřazen | 1960 (USAF) |
| Charakter | letoun pro každé počasí, dvoumístný |
| Uživatel | USAAF |
| Vyrobeno | 855 ks |
| Cena za kus | 540 tisíc $ v roce 1945 (F-94C) |
Lockheed F-94 Starfire byl dvoumístný stíhací a noční stíhací letoun. Jedná se o upravenou dvoumístnou školní verzi letounu T-33 Shooting Star. Vylepšenou verzí byl letoun F-94C Starfire.
Obsah |
Popis[editovat]
Vznikl jako upravená bojová verze školního letounu Lockheed T-33 Shooting Star, který v praxi prokázal nečekaně dobré letecké vlastnosti.
Typové znaky[editovat]
- reaktivní motor
- dolnoplošník
- jednoduché ocasní plochy
- jednoduchý trup
Podrobné znaky[editovat]
Letoun má kosočtverečné křídlo se seříznutými konci, které je postaveno do V a je umístěno za střed trupu. Reaktivní motor má půlkruhové nasávací tunely umístěné u kořenů křídel, výfuková tryska je místěná přímo v zádi letounu.
Směrovka je malá a má homolovitý tvar. Výškovka je umístěna na nástavci trupu, má šípový tvar a přečnívá svými konci přes trup. Tvar výškovky se změnil ve verzi F-94C.
Letoun má tříkolový podvozek, převzatý od letounu F-80. Velice robustní, doutníkový trup, umožnil dodatečnou montáž radaru do přední části a do zádi trupu umístění zařízení dodatečného spalování.
Letoun používal proudový motor Pratt & Whitney typu J48-P-5 nebo -5A.
Spojené státy letouny použily ve válce se Severní Koreou.
Firma Lockheed Aircraft jich vyrobila celkem 856 kusů ve čtyřech vývojových verzích. Poslední F-94C sloužil u Air National Guard a byl vyřazen ze služby počátkem roku 1960.
Specifikace (F-94 C)[editovat]
Technické údaje[editovat]
- rozpětí: 11,38 m
- délka: 13,57 m
- výška: 4,54 m
Výkony[editovat]
- rychlost:
- maximální: 960 km/h
- s dodrženou spotřebou: 1050 km/h
- cestovní: 700 km/h
- dostup: 16000 m
- dolet: 2500 km
Výzbroj[editovat]
- 48 ks raket
- v přídi u radaru 24 ks
- ostatní ve dvou raketnicích v polovině délky křídla
- první varianty také měly 4 kulomety ráže 12,7 mm umístěné na čele trupu
Literatura[editovat]
- SKOPAL, Jan; KADLEC, Jan; HANZAL, Jindřich; HELMICH, Karel. Rozpoznávání letadel. Praha : Naše vojsko, 1957.
Externí odkazy[editovat]
- (anglicky) fy Lockheed Martin
- (anglicky) Strategic-Air-Command.com
- (česky) Poválečné americké vojenské letouny
