Lockheed F-94 Starfire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-94 Starfire
Určení stíhací letoun
Výrobce Lockheed
První let 16. dubna 1949
Zařazeno květen 1950
Vyřazeno 1960 (USAF)
Charakter letoun pro každé počasí, dvoumístný
Uživatel USAAF
Vyrobeno kusů 855 ks
Cena za kus 540 tisíc $ v roce 1945 (F-94C)

Lockheed F-94 Starfire byl dvoumístný stíhací a noční stíhací letoun. Jedná se o upravenou dvoumístnou školní verzi letounu T-33 Shooting Star. Vylepšenou verzí byl letoun F-94C Starfire.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vznikl jako upravená bojová verze školního letounu Lockheed T-33 Shooting Star, který v praxi prokázal nečekaně dobré letové vlastnosti. První prototyp YF-94 (sériové číslo 48-356), poháněný proudovým motorem Allison J-33, poprvé vzlétl 16. dubna 1949. Druhý prototyp YF-94 dostal do rozšířené zadní části trupu přídavné spalování firmy Solar. Již v červnu 1950 převzala první sériové stroje F-94A 319. stíhací letka USAF. Protože přídavné spalování spotřebovávalo značné množství paliva, což dost omezovalo akční rádius, objednalo USAF u firmy Lockheed prototyp YF-94B se zvětšeným doletem. Ten proto u devatenáctého vyrobeného F-94A (sériové číslo 49-2497) nahradil kapkovité přídavné nádrže po 590 l novými válcovitými o objemu po 870 l, které začala vyrábět firma Fletcher. K radiolokátoru přibyl ještě přístroj pro přesné navedení na cíl Sperry Zero Reader. První kusy nové verze přišly k jednotkám v roce 1951. 18. ledna 1950 byl zalétán prototyp YF-94C (sériové číslo 50-955) s vestavěným silnějším motorem Pratt And Whitney J-48-P-5 o maximálním tahu 3750 kp s forsáží. Výzbroj byla doplněna o 24 neřízených raket Mighty Mouse umístěných na přídi trupu a po dalších dvanácti ve válcových raketnicích v náběžné hraně obou polovin křídel. Překonstruovány byly také ocasní plochy a do výstroje letounu přibyl brzdící padák o průměru 4,90 m. K dosažení vyšších Machových čísel doznaly aerodynamické úpravy rovněž vstupní otvory vzduchu. Výroba F-94C skončila v únoru 1954. Sloužily u 33. přepadového wingu 52. stíhací skupiny a 35. přepadového wingu USAF. Jednomístný bitevní prototyp YF-94D se již do sériové výroby nedostal.

Typové znaky[editovat | editovat zdroj]

  • reaktivní motor
  • dolnoplošník
  • jednoduché ocasní plochy
  • jednoduchý trup

Podrobné znaky[editovat | editovat zdroj]

F-94C Starfires 354th FIS 1956
F-94 North Dakota ANG in flight 1950

Letoun má kosočtverečné křídlo se seříznutými konci, které je postaveno do V a je umístěno za střed trupu. Reaktivní motor má půlkruhové nasávací vstupy umístěné u kořenů křídel, výfuková tryska je místěná přímo v zádi letounu.
Směrovka je malá a má homolovitý tvar. Výškovka je umístěna na nástavci trupu, má šípový tvar a přečnívá svými konci přes trup. Tvar výškovky se změnil ve verzi F-94C.

Letoun má tříkolový příďový podvozek, převzatý od letounu F-80. Velice robustní, doutníkový trup, umožnil dodatečnou montáž radaru do přední části a do zádi trupu umístění zařízení dodatečného spalování.
Letoun používal proudový motor Pratt & Whitney typu J48-P-5 nebo -5A.
Spojené státy letouny použily ve válce se Severní Koreou. Prvního bojového úspěchu Starfiry dosáhly 30. ledna 1953, když posádka ve složení kapitán B.L.Fithian a poručík S.R.Lions z 319. letky sestřelila v nočním souboji severokorejský Lavočkin La-9. 56 nasazených F-94B zaznamenalo do uzavření příměří čtyři noční sestřely při ztrátě jednoho vlastního stroje.
Firma Lockheed Aircraft jich vyrobila celkem 856 kusů ve čtyřech vývojových verzích. Poslední F-94C sloužil u Air National Guard a byl vyřazen ze služby počátkem roku 1960.

Specifikace (F-94 C)[editovat | editovat zdroj]

F-94A Starfire.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • rozpětí: 11,38 m
  • délka: 13,57 m
  • výška: 4,54 m

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • rychlost:
    • maximální: 960 km/h
    • s dodrženou spotřebou: 1050 km/h
    • cestovní: 700 km/h
  • dostup: 16000 m
  • dolet: 2500 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 48 ks raket
    • v přídi u radaru 24 ks
    • ostatní ve dvou raketnicích v polovině délky křídla
  • první varianty také měly 4 kulomety Colt-Browning M-3 ráže 12,7 mm umístěné na přídi trupu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. SKOPAL, Jan; KADLEC, Jan; HANZAL, Jindřich; HELMICH, Karel. Rozpoznávání letadel. Praha : Naše vojsko, 1957.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie F-94 Starfire ve Wikimedia Commons