Emil Weeger

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emil Weeger
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867
starosta Starého Brna
Ve funkci:
? – ?
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Narození29. srpna 1819
Staré Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. března 1893 (ve věku 73 let)
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
PříbuzníLeopold Weeger (otec)
Leopold Weeger mladší (bratr)
Alma matertechnika Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emil Josef Leopold Weeger (29. srpna 1819 Staré Brno[1] – 2. března 1893 Brno[2][3]) byl moravský podnikatel a politik německé národnosti, poslanec Moravského zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se otci Leopoldu Weegerovi (1791–1849), majiteli továrny na kůže na Starém Brně (v roce 1848 působil jako moravský zemský poslanec),[4][5] a matce Theresii, rozené Haupt (1798–1872).[6] V roce 1848 se oženil s Antonií Prager (1830–1871),[7] s kterou počal syna Karla (1849–1913). Bratr Leopold Weeger se věnoval vojenské dráze,[8] byl vysokým důstojníkem rakousko-uherské armády a nositelem Řádu železné koruny.[4]

Emil Josef Leopold Weeger vystudoval gymnázium v Brně a Mikulově, po ukončení středoškolského vzdělání navštěvoval vzdělávací institut Friedricha Augusta von Klinkowströma ve Vídni a byl posluchačem vídeňské techniky, kde ho zaujaly přírodní vědy. Po studiích nastoupil do otcovy továrny na Starém Brně. Na četných zahraničních cestách získával nové poznatky o technologii vyčiňování kůží. S úmrtím jeho otce roku 1849 je datováno jeho převzetí rodinného podniku, který provozoval až do roku 1852. Průmyslový a živnostenský adresář města Brna z roku 1862 (Handels-, Gewerbe- und allgemeines Adressenbuch nebst dem Häuser-Verzeichnisse der Landeshauptstadt Brünn) uvádí Emila Weegera jako c. k. továrníka kožedělného zboží a majitele domu, bydlištěm Staré Brno, Bürgergasse 151 (nyní Křížová ulice č. 16).[9]

Už v roce 1848 začal být činný ve veřejném a politickém životě, kdy vstoupil jako aktivní člen do Zemského vlasteneckého podpůrného spolku pro Moravu (Patriotische Landes-Hilfsverein für Mähren). Od roku 1850 do roku 1868 byl členem brněnské obchodní a živnostenské komory. Od roku 1850 do roku 1867 rovněž působil jako člen obecního a okresního výboru v Brně. Zasadil se o transformaci starobrněnské národní školy na hlavní školu a o zřízení nižší reálné školy ve Starém Brně. Patřil mezi zakladatele Moravského živnostenského spolku. V letech 1872-1873 byl členem konsorcia pro výstavbu vídeňského Akvária u příležitosti Světové výstavy 1873.[10] V roce 1878 inicioval vznik německého „Brněnského rybochovného spolku” (Brünner Fischzucht-Verein), který byl v roce 1881 přeměněn na „První moravský rybářský spolek” (Erster mährischer Fischereiverein in Brünn) a kterému předsedal, později byl jeho čestným členem.[11][12] V roce 1887 se zasadil o vznik Moravského zemského rybářského spolku (Mährischer Landes-Fischereiverein) a až do smrti působil jako jeho prezident. Byl členem odborných agronomických organizací a napsal několik studií o chovu ryb. V roce 1872 byl povolán na ministerstvo orby coby poradce při přípravě zákona o rybářství.[13] Od císaře Františka Josefa I. obdržel Zlatý záslužný kříž.[4]

Byl dlouholetým starostou Starého Brna.[13] V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen za kurii městskou, obvod IV. okres Brno (Staré Brno) do Moravského sněmu. Mandát zde obhájil v zemských volbách v lednu 1867.[14] Na sněmu byl referentem pro stavbu jízdeckých kasáren na Moravě.[4] Uváděl se jako kandidát tzv. Ústavní strany, liberálně a centralisticky orientované.[15] V krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867 se mezi zvolenými poslanci již neuvádí. Kandidoval tehdy opět v kurii měst, ale neuspěl. Pak se ještě počátkem dubna 1867 snažil získat mandát v kurii obchodních a živnostenských komor, kde měl jisté šance coby významný člen Ústavní strany. V jeho neprospěch ovšem hrál fakt, že nepatřil mezi funkcionáře obchodní komory v Brně, takže nakonec mandát získal Carl Mauritz Turetschek.[16] Zemřel v březnu 1893 ve věku 74 let.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matrika 17130, sn. 100 [online]. MZA [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Sterbefälle. (Neuigkeits) Welt Blatt. Březen 1893, čís. 53, s. 4. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika 17188, sn. 9 [online]. MZA [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart. [s.l.]: C. Winkler, 1890. 178 s. Dostupné online. S. 168–169. (německy) 
  5. ↑ DVOŘÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákl. knihkupce Emila Šolce, 1898. 266 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8. 
  6. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Matrika 17163, sn. 12 [online]. MZA [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Handels-,Gewerbe- und allgemeines Adressenbuch nebst dem Häuser-Verzeichnisse der Landeshauptstadt Brünn 1862, s. 5: Weeger, Emil, k. k. priv. Lederfabrikant und Hausbesitzer, wohnt Altbrünn, Bürgergasse 151
  10. ↑ ANNO, Die Presse, 1872-12-20, Seite 10. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ RYCHTÁŘ, Jan. Digitální knihovna, Mährisch-schlesischer Correspondent, Brünner Fischzucht-Verein, 02.02.1879, s. 3. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Seite - 447 - in Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild - Mähren und Schlesien, Band 17. austria-forum.org [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b JORDÁNKOVÁ, Hana. Emil Josef Leopold Weeger [online]. Encyklopedie.brna.cz, rev. 2016-01-25 [cit. 2017-06-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  15. ↑ Die Debatte, 8. 3. 1867, s. 1.
  16. ↑ Neue Freie Presse, 7. 4. 1867, s. 2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_Weeger&oldid=23718764“