Elise Richter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elise Richter
Narození2. března 1865
Vídeň
Úmrtí21. června 1943 (ve věku 78 let)
koncentrační tábor Terezín
BydlištěVídeň
Alma materVídeňská univerzita
Akademické gymnázium
Povoláníprofesorka, literární kritička a romanistka
ZaměstnavatelVídeňská univerzita
Politická stranaVaterländische Front
PříbuzníHelene Richter (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elise Richter (2. březen 1865 Vídeň - 21. červen 1943 Ghetto Terezín[1]) byla rakouská romanistka, jedna z prvních studentek na Vídeňské univerzitě. Stala se první ženou, která zde habilitovala.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v liberální židovské rodině vedoucího lékaře k.k. Südbahn Wien – Terst, Maxmiliana Richtera a jeho manželky Emilie, rozené Lakenbacher. Měla starší sestru Helene (1861-1942)[2], sestry si byly velmi blízké a strávily spolu celý život. Jejich vzdělávání se věnovala nejprve matka, později je vyučovala jejich pruská vychovatelka, která je vyučovala němčině, francouzštině a angličtině a dále historii a zeměpisu.[3] Jejich matka zemřela v roce 1889, otec hned následujícího roku. Dědictví po rodičích umožnilo sestrám věnovat se cestování a soukromým studiím. Ve dvaceti letech Elise onemocněla revmatoidní artritidou a s jejími následky se potýkala celý život.[4]

Od roku 1895 žily sestry v domě v Döblingu, od roku 1907 zde pořádaly setkání vědců, umělců, politiků a spisovatelů. V důsledku inflace během první světové války přišly sestry o většinu majetku a v roce 1923 musely dům prodat.[4]

Vzdělání a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Univerzitní index Elise Richter.

Od roku 1891 navštěvovala Elise jako mimořádná posluchačka přednášky na Vídeňské univerzitě. V roce 1897 využila možnosti složit maturitu jako externí studentka na Akademickém gymnáziu ve Vídni. Téhož roku se zapsala jako jedna z prvních žen ke studiu na univerzitě v oborech klasická filologie, Indoevropeistika, germanistika a romanistika. Její učitelé Adolf Mussafia a Wilhelm Meyer-Lübke podnítili její zájem o romanistiku a podporovali ji v jejím studiu. V roce 1901 získala Elise jako čtvrtá[5] žena v Rakousku doktorát a v roce 1905 dokončila všechny podmínky pro svou habilitaci. Skutečnost, že by žena učila muže však narazila na odpor v konzervativních akademických kruzích, takže vlastní habilitace proběhla až v roce 1907. Termín její inaugurační přednášky musel být plánován tak, aby se zabránilo zájmu médií a případným protestům a provokacím konzervativních a klerikálních studentů.[4]

V roce 1921 byla - opět přes protesty konzervativních univerzitních kruhů - jmenována mimořádnou profesorkou. V roce 1928 se ujala vedení Foniatrického ústavu. Návrh na jmenování řádnou profesorkou byla ministerstvem školství v roce 1935 zamítnuta.[4]

Vydala asi 250 odborných publikací a vedla korespondenci s řadou kolegů z oboru. Svou pedagogickou činnost zpočátku provozovala bezplatně, teprve v roce 1923 se stala placenou vyučující univerzity.[3]

Politická angažovanost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 se zapojila do činnosti Občanské liberální strany (Bürgerlich-freiheitlichen Partei), která se později změnila v Občanskou demokratickou stranou práce (Bürgerlich-demokratischen Arbeitspartei). Věnovala se především otázkám výchovy a vzdělání dívek a žen. V meziválečném období sympatizovala s Křesťansko-sociální stranou (Christlichsoziale Partei).

V roce 1922 byla spoluzakladatelkou Asociace akademiček Rakouska (Verband der Akademikerinnen Österreichs), které do roku 1930 předsedala.

Pronásledování a deportace[editovat | editovat zdroj]

Po anšlusu Rakouska byla Elise znemožněna práce na univerzitě a odepřen důchod. Tím sestry přišly o finanční zdroje. Dostávaly nepravidelnou podporu. Byla jim nabídnuta pomoc, pokud emigrují do Anglie. To ale bylo pro staré dámy nemožné.

Přestože jí bylo zakázáno navštěvovat univerzitní knihovnu a její osobní knihovna jí byla nacisty zabavena, pokračovala ve své práci až do roku 1941. Výsledky své práce ale nesměla v Německu zveřejnit.[3] V březnu 1942 byly sestry vystěhovány ze svého bytu a v říjnu deportovány do koncentračního tábora Terezín. Helene zde zemřela 8. listopadu 1942[2] a Elise 21. června 1943.[1]

Památka[editovat | editovat zdroj]

Brána Elise Richter (Richter-Tor) do kampusu Vídeňské univerzity.

V roce 1998 byl jejím jménem pojmenován vstup do univerzitního kampusu v Alservorstadtu (Garrisongasse 13).[6]

Po Elise Richter byla v roce 2003 pojmenována jedna z přednáškových síní Vídeňské univerzity.[7]

Od roku 2005 nese její jméno program pro ženy Rakouského vědeckého fondu FWF (Frauenförderungsprogramm des Wissenschaftsfonds).[8]

V roce 2008 byla po ní pojmenována Elise-Richter-Weg ve Vídni-Floridsdorfu (21. obvod).[9]

V červnu 2016 byla v čestném dvoře Vídeňské univerzity umístěna její busta.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Richter Elise: Oznámení o úmrtí, ghetto Terezín [online]. Institut Terezínské iniciativy [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Richter Helene: Oznámení o úmrtí, ghetto Terezín [online]. Institut Terezínské iniciativy [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c FREIDENREICH, Harriet. Shalvi/Hyman Encyclopedia of Jewish Women [online]. Jewish Women's Archive, 1999-12-31 [cit. 2022-04-23]. Kapitola Elise Richter. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Elise Richter [online]. Wien: Wien Geschichte Wiki, Wiener Stadt- und Landesarchiv, rev. 2021-02-26 [cit. 2022-04-22]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ POSCH, Herbert. Elise Richter, tit. ao. Prof. Dr.. 650 plus. 2017-01-10. Dostupné online [cit. 2022-04-23]. (anglicky) 
  6. ↑ Richter Gate | Universität Wien. beyondarts.at [online]. [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Elise-Richter-Saal. event.univie.ac.at [online]. Universität Wien [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Richter-Programm. www.fwf.ac.at [online]. FWF Der Wissenschaftsfonds [cit. 2022-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-08. 
  9. ↑ Elise-Richter-Weg. www.geschichtewiki.wien.gv.at [online]. Wien Geschichte Wiki, Wiener Stadt- und Landesarchiv [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Arkadenhof der Uni Wien beherbergt nun auch Frauen-Denkmäler. DER STANDARD [online]. [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Elise Richter na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Elise Richter
  • Elise Richter [online]. beyondarts.at [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy a anglicky) 
  • FREIDENREICH, Harriet. Shalvi/Hyman Encyclopedia of Jewish Women [online]. Jewish Women's Archive, 1999-12-31 [cit. 2022-04-23]. Kapitola Elise Richter. (anglicky) 
  • STARITZ, Nikola. Elise Richter : Frauen in Bewegung 1848–1938 [online]. Ariadne - Österreichische Nationalbibliothek, 2019 [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy) 
  • Elise Richter romanistka a univerzitní profesorka (1865—1943) [online]. Kalliope Austria, 2015 [cit. 2022-04-23]. Kapitola Věda je pro ženy: Významné kroky ze stínu mužů. Dostupné online. 
  • Elise Richter [online]. Wien: Wien Geschichte Wiki, Wiener Stadt- und Landesarchiv, rev. 2021-02-26 [cit. 2022-04-23]. Dostupné online. (německy) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Elise_Richter&oldid=23668982“