Eleanor Farjeonová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Eleanor Farjeonová (13. února 18815. června 1965) byla anglická autorka dětských příběhů, divadelních her, poezie, životopisu, historie a satiry.

Většina jejích dopisů byla zveřejněna. Vyhrála mnoho literárních cen a prestižní cena Eleanor Farjeonové za dětskou literaturu je každoročně uváděna na její vzpomínku sdružením vydavatelů Children’s Book Circle.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Eleanor Farjeon, 1899

Dcera populárního romanopisce Benjamina Farjeona a Maggie (Jeffersonové) Farjeonové, Eleanor pocházela z literární rodiny, její dva mladší bratři, Joseph a Herbert Farjeonové byli spisovateli zatímco nejstarší, Harry Farjeon se stal skladatelem.

Eleanor, známá rodině jako „Nellie“ byla malé bázlivé dítě, které bylo často nemocné a mělo špatný zrak. Byla vzdělávána doma a trávila hodně času v podkroví, obklopena knihami. Její otec jí v psaní povzbuzoval už od pěti let.

Přestože strávila většinu života mezi literárními a divadelními kruhy z Londýna, mnohdy se nechala inspirovat věcmi z jejího dětství a z jejích rodinných prázdnin. Prázdniny ve Francii v roce 1907 jí inspirovali k vytvoření příběhu o trubadúrovi, později upravila na toulavého minstrela (zpěváka lidových písní), z její nejslavnější knihy Martin Pippin in the Apple Orchard.

Během 1.světové války se rodina přestěhovala do Sussexu, kde krajina, vesnice a místní tradice měli pronikavý následek na její pozdější díla. Bylo to v Sussexu, kde mohli být případně umístěny příběhy o Martinovi Pippinovi.

Osmnáctiletá Eleanor, jejíž dědeček z matčiny strany, Joseph Jefferson, byl americkým hercem, napsala libreto k operetě Floretta, k hudbě od jejího staršího bratra Harryho, jež se později stal skladatelem a učitelem hudby. Také spolupracovala se svým mladším bratrem, Herbertem, Shakespearovým žákem a divadelním kritikem. Jejich produkce zahrnovala Kings and Queens (1932), The Two Bouquets (1938), An Elephant in Arcady (1939), The Glass Slipper (1944).

Eleanor měla široký rozsah přátel s významným literárním nadáním včetně D. H. Lawrence, Waltra de la Mare a Roberta Frosta. Po několik let měla důvěrné přátelství s básníkem Edwardem Thomasem a jeho ženou. Po Thomasově smrti, v dubnu 1917 při bitvě u Arrasu zůstala Eleanor nedaleko jeho ženy, Helen. Později vydala mnoho z jejich korespondence a konečné vysvětlení jejich vztahu vydala v knize Edward Thomas: The Last Four Years (1958).

Po 1.světové válce si Eleanor vydělávala na živobytí, jako básnířka, novinářka a jako reportérka. Často publikovala pod pseudonymem, Eleanořiny básně se objevili v The Herald (Tomfool), Punch, Time and Tide (Chimaera), The New Leader (Merry Andrew), Reynolds News (Tomfool), ale i v jiných číslech časopisů. Její místní práce pro The Herald, Reynolds News a New Leader byla snad nejdokonalejší z jakékoli básnické tvorby z dvacátých a třicátých let dvacátého století.

Eleanor nebyla nikdy ženatá, ale měla třicetileté přátelství s Georgem Earlem, učitelem angličtiny. Po jeho smrti v roce 1949 měla dlouhý přátelský vztah s hercem Denysem Blakelockem, jež o jejich přátelství napsal v knize Portrait of a Farjeon (1966).

Během padesátých let dvacátého století jí byly uděleny tři hlavní literární ceny: Carnegie Medal of the Library Association, Cena Hanse Christiana Andersena a Regina Medal od American Catholic Library Association. Sdružení vydavatelů Children’s Book Circle uvádí cenu Eleanor Farjeonové ročně na její vzpomínku. Její práce měla a má vliv i na slavného japonského animátora Hayao Miyazakiho.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleanor Farjeon na anglické Wikipedii.