Delikt
Delikt (z lat. delictum – porušení) je termín, kterým se v kontinentální právní tradici označuje jakékoli porušení práva nebo jím stanovené povinnosti. Je to škodlivé jednání subjektu proti společensti v nejširším smyslu. V Českém právním prostředí, na rozdíl třeba od španělsky mluvících zemí, se však tento termín v obecném významu používá málo.[1]
Právní delikty vymezené trestním právem se klasifikují jako trestné činy, lehčí z nich jsou přečiny, závažnější zločiny, nejzávažnější pak zvlášť závažné zločiny,[2] a kolektivně se označují slovem kriminalita. Jejich vyšetření, stíhání a potrestání je ve veřejném zájmu a mají je na starosti veřejné orgány. Do správního práva pak spadají méně závažná provinění, a to proto, že v České republice je neprojednávají soudy, ale zvláštní komise obecních úřadů nebo jiné státní orgány. Tyto správní delikty lze dále rozdělit na přestupky, protiprávní jednání fyzických osob, a jiné správní delikty, protiprávní jednání firem.
Někdy se termín delikt používá jako zkratka pro občanský delikt, což je zaviněný protiprávní úkon popsaný v rámci občanského práva.
Občanský delikt v českém právu [editovat]
V občanském právu je delikt druh porušení povinnosti, která nevznikla ze smlouvy, ale existovala ze zákona (obligationis ex delicto). Nový občanský zákoník ČR (platný od ledna 2014) pojednává takto vzniklé závazky z deliktu ve 4. části (Relativní majetková práva), v paragrafu 2894 a dále. Občanskoprávní úprava je širší než úprava trestní, protože kromě újmy vzniklé porušením zákona i pokud došlo porušením dobrých mravů. O práva vzniklá z deliktu se stát nestará automaticky, ale poškozený se o ně uchází podáním žaloby v občanském řízení.
Porušením určité povinnosti, která je označena jako povinnost primární, vzniká škůdci povinnost sekundární. Z deliktu (ex delicto) tak vzniká závazek, neboli povinnost nahradit poškozenému újmu – způsobenou škodu majetkovou nebo nemajetkovou (ublížení na zdraví nebo usmrcení, i co někdo pociťuje jako osobní neštěstí) – případně uvést věci do původního stavu, poskytnutím zadostiučinění.
Zvlášť se občanský zákoník věnuje zneužití a omezení soutěže (§ 2972 a dále). Kromě občanského zákoníku vymezuje další delikty zákoník práce a zákon o autorském právu.
Zcela odlišné je pojetí občanského deliktu v angloamerickém právu, které nemá systematickou úpravu, ale jednotlivé, systémově neprovázané skutkové podstaty, kterým se říká tort.[1]
Zdroje [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b RICHTEROVÁ, Anna. Soustava soukromého práva deliktního. Brno, 2007. diplomová práce. FF MU. Vedoucí práce Ivo Telec. Dostupné online.
- ↑ trestní zákoník 2010
