Defurovy Lažany (zámek)
| Defurovy Lažany | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Další majitelé | Lažanští z Bukové Švihovští z Rýzmberka Martinicové Desfoursové |
| Poloha | |
| Adresa | Defurovy Lažany, Chanovice,  Česko |
| Souřadnice | 49°24′24,12″ s. š., 13°40′36,65″ v. d. |
  Defurovy Lažany | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 27919/4-2828 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Defurovy Lažany jsou tvrz přestavěná na zámek ve stejnojmenné vesnici u Chanovic v okrese Klatovy. Předchůdcem zámku bývala starší tvrz, ale dochovanou podobu budova získala při barokní přestavbě ve druhé polovině sedmnáctého století a pozdějších klasicistních úpravách. Zámecký areál je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarším panským sídlem ve vesnici byla gotická tvrz.[2] V patnáctém století ji získali Lažanští z Bukové, z nichž je jako první roku 1483 připomínán Oldřich. Majetek po něm zdědila vdova Dorota z Prostého, a když před rokem 1496 zemřela, získal Lažany Hynek z Bukové. Sídlil zde ještě v roce 1509. Veronika z Dreilinku, které panství patřilo po Hynkovi, převedla majetek na svého manžela Václava ze Strachovic. Jejich syn Petr byl roku 1586 zavražděn, a majetek proto zdědily dcery Marjana a Anna. Anna roku 1595 převzala sestřin podíl.[3] Někdy ve druhé polovině šestnáctého století byla stará tvrz přestavěna v renesančním slohu.[2] Anna ze Strachovic se provdala za Adama Pikharta ze Zeleného Údolu, který Lažany v roce 1615 prodal Bedřichu Švihovskému z Rýzmberka. Lažany potom bývaly součástí nalžovského nebo přeštického panství až do roku 1658, kdy je Eliška Černínová z Rýzmberka prodala Maxmiliánu Valentinovi z Martinic.[3]
Ve třetí čtvrtině sedmnáctého století proběhla další přestavba sídla, tentokrát v raně barokním slohu.[2] Hraběnka Anna Amálie Götzová prodala panství, které tvořily Lažany s tvrzí, dvorem, pivovarem a další čtyři vesnice, hraběti Janu Desfoursovi. Desfoursům statek patřil až do devatenáctého století, kdy jej zdědila Aloisie Desfoursová, provdaná Brecheinvillová. Roku 1823 od ní Lažany koupil Václav Bechyně z Lažan, který panství zadlužil, a po jeho smrti je musela vdova Róza Bechyňová, rozená Menšíková, prodat roku 1831 hraběti Františku Boos-Waldeckovi.[4] Jeho potomkům zámek patřil až do roku 1918. Někdy v polovině devatenáctého století jej některý z majitelů nechal klasicistně upravit.[2] V té době už zámek nebyl centrem samostatného statku,[4] ale od roku 1823 patřil k oseleckému panství.[3] Ve druhé polovině dvacátého století zámek využívalo zemědělské učiliště.[4]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Čtyři jednopatrová zámecká křídla obklopují lichoběžníkový dvůr. Do něj se vjíždí půlkruhově zakončeným profilovaným portálem a podobný průjezd směřuje směrem do zahrady. Nádvoří je lemováno přízemními arkádami. Arkádová chodba je zaklenutá křížovými klenbami.[5]
K památkově chráněnému areálu patří také ohradní zeď s hlavní bránou na severní straně a dvěma brankami, park s rybníkem a hospodářské budovy (sýpka, stodola, chlévy). Ohradní zeď parku u zámku přechází v terasu a opěrnou zeď.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-24]. Identifikátor záznamu 139191 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Lnářsku, s. 268.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Defurovy Lažany – zámek, s. 51–52.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Defurovy Lažany, s. 254.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Defurovy Lažany na Wikimedia Commons
