Dům Zlatý klíč
| Dům Zlatý klíč /původně Goldener Schlüssel/ | |
|---|---|
.jpg) Stav v srpnu 2017 | |
| Účel stavby | |
lázeňský dům | |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesance[1] |
| Architekt | Konrád Eckle (fasáda) |
| Výstavba | 1835–1836[2] |
| Přestavba | 1889–1893 nová fasáda[2] |
| Další majitelé | Bernard Richter Gustav a Karl Becher |
| Současný majitel | Zajko Osmanović[3][4] |
| Poloha | |
| Adresa | Karlovy Vary,  Česko |
| Ulice | Lázeňská 21/3 |
| Souřadnice | 50°13′28,66″ s. š., 12°52′59,56″ v. d. |
  Dům Zlatý klíč, Karlovy Vary Dům Zlatý klíč, Karlovy Vary, Česko | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 17258/4-885 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům Zlatý klíč, původního názvu Goldener Schlüssel, někdy nazýván U Zlatého klíče, stojí v centru lázeňské části Karlových Varů v městské památkové zóně v Lázeňské ulici č. 21/3. Postaven byl v letech 1835–1836, později pak, 1889–1893, byla upravena fasáda.
Objekt byl prohlášen kulturní památkou, památkově chráněn je od 5. února 1964, rejstř. č. ÚSKP 17258/4-885.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dům s barvířským provozem byl poprvé zmíněn k roku 1759. Již v roce 1788 byl znám pod názvem Goldener Schlüssel (Zlatý klíč).[2]
Nový dům postavil v letech 1835–1836 barvířský mistr Bernard Richter. Tento podnikavý muž zde vyráběl též karlovarskou sůl a později působil v Karlových Varech jako purkmistr.[2]
Další majitelé Gustav a Karl Becher nechali v letech 1889–1893 upravit fasádu domu. Návrh v historizujícím stylu vypracoval karlovarský stavitel Konrád Eckle.[2]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Karl David Becher[editovat | editovat zdroj]
Karlovarský lázeňský lékař Karl David Becher vybudoval v domě soukromé muzeum, které obsahovalo bohatou regionální knihovnu, materiály pojednávající o Karlových Varech (karlovarensie) a sbírku uměleckých vazeb.[2]
Leopold Fleckles[editovat | editovat zdroj]
V tomto domě měl svoji ordinaci karlovarský lázeňský lékař Leopold Fleckles. Za ním sem při svých léčebných pobytech docházel německý filozof Karl Marx. Později, v letech 1960–1990, zde bylo zřízeno Muzeum Karla Marxe, tehdy první muzeum tohoto jména na světě.[2]
Ze současnosti[editovat | editovat zdroj]
Roku 1964 byl dům prohlášen kulturní památkou.[1]
V současnosti (květen 2021) je dům evidován jako víceúčelová stavba v soukromém vlastnictví.[3][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Objekt se nachází v historické části města v Lázeňské ulici 21/3.
Jedná se o řadový čtyřpodlažní dům o devíti osách, se střešní nástavbou. Přízemí bývalo otevřeno podloubím s rovnými překlady na pilířích obložených mramorem. Později byl prostor zaplněn obchody. Patra jsou bosována s představenými pilastry, přes které jsou položeny kordonové římsy. Okna prvního a druhého poschodí mají profilované rámy, doplněné trojúhelnými a půlkruhovými štítky na konzolách. Okna ve třetím poschodí mají rámy s ušima. Střešní pětiosá nástavba je oplechovaná.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Dům U Zlatého klíče [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2021-05-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Dům Zlatý klíč, s. 82.
- ↑ a b Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – nahlížení do katastru nemovitosti, 2021-05-18 [cit. 2021-05-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Informace o stavbě: Karlovy Vary [554961], č. p. 21. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-05-18].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Dům Zlatý klíč, s. 82.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dům U Zlatého klíče - muzeum na Wikimedia Commons
