Cikorka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cikorka je pražený drcený kořen čekanky, a je používaná jako náhražka kávy. Na rozdíl od kávy však cikorka neobsahuje kofein, a tudíž je vhodná i pro děti a kojící matky. Jak barva, tak aroma je kávové.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Cikorka byla velmi oblíbená v dobách kávových krizí, především během světových válek. V Evropě je však známa již z konce 17. století, kdy ji začali připravovat Holanďané. První česká továrna na zpracování kořene čekanky byla založena dne 30. 3. 1804 v Mochtíně. Výroba cikorky se dařila a z té doby pochází i epigram českého humoristy F. J. Rubeše[1]:

Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie.

Na konci 19. století byla v Praze-Bubnech, v Bubenečské ulici, továrna na "Kolbenovu cikorku", kterou vlastnil p. Markus. Ten ji zdědil po svém strýci Kolbenovi. Pro její výrobu se pěstovaly v Čechách celé lány čekanky (z rodinného archivu).

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Nápoj se připravuje vsypáním čerstvé směsi do vroucí vody a ihned poté se nádoba odstaví, vařit se dál nesmí kvůli ztrátě chuti i vůně. Po 3 minutách se přecedí. Někdy se používala cikorka na dochucení zrnkové kávy, tedy jako přísada.[2] Konzumovat jej je možné jak horký, tak studený. Hotový nápoj lze pak buďto pít, nebo do něj namáčet kousky pečiva, např. bábovku.

Cikorkový nápoj lze libovolně dochutit, nejčastěji se dolévá mlékem a sladí cukrem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo cikorka ve Wikislovníku

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. První česká cikorka Mochtín
  2. KEJŘOVÁ, Anuše. Úsporná kuchařka. Praha : Paseka, 1990, 8.vydání. ISBN 80-85192-03-9. Kapitola Nápoje, s. 305.  

Související články[editovat | editovat zdroj]