Chram

Chram
	akvitánský (místo)král
Doba vlády	555 – 560
Narození	mezi520 až 540?
Úmrtí	prosinec 560; v Bretani
Předchůdce	Theobald
Nástupce	Chlothar I.
Potomci	dcery neznámých jmen
Dynastie	merovejská
Otec	Chlothar I.
Matka	Chunsina
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chram (nebo také Chramn, mezi 520 až 540 – prosinec 560, byl franský princ a akvitánský (místo)král, syn franského krále Chlothara I. a Chrunsiny, jeho možné druhé manželky^[1], podle jiných zdrojů až páté.

Život

Chram se narodil jako jediný syn franského krále Chlothara I. a Chunsiny, jejíž původ není znám. Měl dalších šest nevlastních bratrů. Po smrti franského vládce v Remeši Theobalda, který byl vnukem Theodericha, nevlastního bratra Chlothara, získal Chlothar celé jeho území. Druhý ze žijících synů Chlodvika a Chlotharův bratr Childebert I., který vládl z Paříže (centrum franského území Neustrie), ovládal území dnešní Normandie, oblast Île-de-France,Centre-Val de Loire (držení tohoto území je sporné) a část historického území království Burgundů, převážně v jižní části.

Chlothar pověřil svého syna Chrama částečnou vládou v jihozápadní částí říše (dnes v centrální Francii) s centrem ve městě Clermont,(významné sídlo biskupství), tedy v oblasti hrabství Auvergne. Svěřené území sahalo na západ až do Poitou.

V téže době musel jeho otec Chlothar na válečné tažení proti Sasům, které roku 556 porazil. Mezitím se mladý Chram spolčil se svým strýcem Chidebertem, sídlícím v Paříži, který chtěl prostřednictvím svého ambiciózního synovce přinejmenším moc svého bratra oslabit. Ovšem vzhledem k tomu, že tento franský panovník neměl mužské potomky, mohl z této situace v budoucnu těžit i Chram, jako jeho možný nástupce, i když to vzhledem k salickému právu mohlo být oblížněji uhájitelné.

Chram se začal zmocňovat otcových sídel, jiná místa vyplenil. Takové činy nezůstaly bez odezvy, a tak král Chlotar k ztrestání zpupného syna vyslal jiné dva syny (nevlastní bratry Chrama), a to Chariberta a Guntrama. Ti rozložili svůj vojenský tábor na cestě mezi Limoges a Clermontem, přesněji na úpatí Černé hory, dnes zde stojící obec Sait-Georges-Nigremont^[2] (v departementu Creuse). Aby Chram odvrátil tuto vojenskou hrozbu, použil lsti. Jím podstrčený člověk se vydával za posla, který přišel sourozencům oznámit smrt jejich otce v boji se Sasy. Charibert i Guntram zanechali úkladů proti rebelujícímu bratrovi a vydali se zpět do Burgundska. Chram, po dohodě s králem Childebertem, se také se svoji armádou vydal k severozápadu, ale cestou dobýval města a plenil krajinu, která patřila do správy jeho otce (Mâcon, okolí města Remeš a Dijon, který se mu však nepodvolil).

Jistý konec jeho mocenských snah znamenala smrt jeho strýce a podporovatele Childeberta před vánocemi roku 558 a také to, že neustrijská šlechta provolala svým králem jeho otce Chlothara a nikoliv jeho samotného. Chram se tedy pokusil s otcem smířit, ale to netrvalo dlouho. Chram se spojil s bretaňským hrabětem Conomorem, který patřil k příznivcům zesnulého krále Childeberta a odmítl přijmout za krále Chlothara. Mezi zářím 559 a srpnem 560 pořádal spolu se zmíněným hrabětem ničivé výpravy na franské území. V prosinci 560 se vojska Conomora a Chlothara střetla v boji , když se král vydal na trestnou výpravu do Bretaně. Conomor v bitvě padl, zajatý Chram byl s manželkou i dětmi zavlečen do jakéhosi chudobného přístřešku, kde Chrama připoutali k lavici a zardousili. Jeho rodina takovému milosrdenství nedošla, neboť Frankové je uvnitř spoutali, chatrč zapálili a Chalda i s dětmi zde uhořela.

Vláda

Podle Řehoře z Tours^[3] nebyl Chram právě oblíbeným vládcem. Dokázal si svými činy znepřátelit místní šlechtu i církev, na pozice galo-románských úředníků dosazoval franské, uděloval jim privilegia. Sesazený hrabě z Clermontu jménem Firmin musel vyhledat azyl v kostele, kdy Chram nařídil tento církevní azyl porušit, ale i tak se Firmin zachránil. Clermontský biskup Cautinus, byť sám nepatřil ke vzorům ctnosti, žil s Chramem v neustálém nepřátelství, mimo jiné i proto, že neměl dobré vztahy z jistým Catem, ctižádostivým knězem a nenávistným odpůrcem Cautinuse, protože ten ho předstihl ve snaze o jmenování biskupem v Clermontu. Jiný neoblíbený poradce Chrama byl nějaký Leo z Poitiers, který chtěl naplnit královskou pokladnu církevním majetkem.

Chram si po nějakém čase zvolil za sídlo Poitiers. Příčinou mohlo být onemocnění, z něhož mu údajně během horeček slezly všechny vlasy, jak se zmiňuje Řehoř z Tours, podle dalšího popisu ve městě řádila blíže neurčená smrtelná epidemie.

O neoblíbenosti jeho vlády svědčí i fakt, že po jeho mocenském pádu byl jeho tchán Wiliachar i s manželkou upálen v bazilice svatého Martina v Tours, byť to odporovalo všeobecným pravidlům o církevním azylu.

Chram podle Řehoře z Tours užíval titul krále, ale fakticky byl podřízen svému otci Chlotharovi, taktéž královi, ovšem z vyšším postavením v panovnické hierarchii. Z pozdějšího středověkého pohledu by se rozsah jeho moci dal charakterizovat titulem vévody v rámci Akvitánie, občas je tak i chybně označován.

Chramova smrt v umění

Pohnutá smrt tohoto rebelujícího a mocichtivého syna krále Chlothara i osud jeho blízkých inspiroval umělce v minulosti až do dnešních dnů, i když často v romantické představě (jeho děti sotva mohly dosáhnout dospělosti, Chram se ženil až po dosazení do úřadu. V době úmrtí mohly mít sotva pár let) a i vzhledem k tomu, že jeho krátká a v podstatě bezvýznamná vláda neměla na historii Franské říše žádný zásadní význam.^[4]^[5]^[6]^[7]^[8].

Odkazy

Reference

Literatura

Řehoř z Tours, O boji králů a údělu spravedlivých: Kronika Franků: dějiny v deseti knihách. Praha : Argo, 2006. ISBN 80-7203-597-5
Edward James, Frankové, Lidové noviny, v Praze 1997
Frédéric Armand, Chilpéric I er , le roi assassiné deux fois , La louve éditions, 2008

Související články

Externí odkazy

[1] ttelalter-genealogie - Chram

[2] saintgeorgesnigremont.com

[3] Gregorius Turonensis:Historiarum Francorum libri X Liber IV

[4] Death of Chram, a son of Chlothar I, 561

[5] Chlothar I, King of the Franks, burning to death his rebel son Chram and his family, 561

[6] Mort de Chramn

[7] La mort de Chramne, René Giffey, 1946

[8] ustrace z 19. století

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]