Cestovní třída

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cestovní třída (v železniční dopravě vozová třída) je označení úrovně standardů veřejné přepravy, jíž odpovídá specifická úroveň jízdného cílená na určitou sociální třídu. V lepší třídě bývají dopravní prostředky, případně i čekárny a další prostory luxusněji vybaveny a v ceně jízdného bývá zahrnuto více doplňkových služeb. Důsledné rozlišování tříd je obvyklé zejména v letecké dopravě, železniční dopravě a dálkové lodní dopravě, v některých státech i v autobusové dopravě.

Letecká přeprava a z ní odvozené systémy tříd[editovat | editovat zdroj]

V letecké přepravě se mezinárodně používají tři základní třídy, přičemž některé letecké společnosti v rámci jednotlivých tříd rozlišují ještě podtřídy.

Cestovním třídám v letecké dopravě jsou obdobné i cestovní třídy v indonéské autobusové i železniční dopravě, kde se nazývají Executive Class, Business Class a Economy Class. První dvě třídy jsou si cenově a úrovní služeb podobné, obvykle je zaveden místenkový systém (u první třídy povinně místenkový), autobusové linky prvních dvou tříd mají pevně stanovené zastávky. Autobusy Economy Class jezdí zejména v městské a místní dopravě a v oblastech s nezpevněnými silnicemi – nemají pevně určené zastávky, ale zastavují kdekoliv na znamení nebo požádání, často jezdí s otevřenými dveřmi, pokud nějaké vůbec mají.[1]

Lodní přeprava[editovat | editovat zdroj]

V lodní přepravě je obvyklé lepší třídu označovat třída A a horší třídu třída B; za specifickou nejnižší třídu přepravy byla v mezinárodních i československých právních předpisech 20. let považována přeprava poutníků[2] či vystěhovalců[3] v mezipalubí.

Termín lodní třída má však více významů, kromě cestovní třídy označuje též konstrukční typ lodi, v evropských bezpečnostních normách pro osobní lodě zase třídy lodí A, B, C a D rozlišují konstrukční požadavky na lodě podle maximální vzdálenosti od pobřeží, v níž se při vnitrostátní námořní dopravě pohybuje.

Vozová třída v evropské železniční přepravě[editovat | editovat zdroj]

Označení 2. vozové třídy ve voze Deutsche Bahn

V evropské železniční dopravě se vozová třída označuje samotnou číslicí nebo číslicí se slovem „třída“ v příslušném jazyce.

  • 1. třída
  • 2. třída (původní 2. třída byla od 3. června 1956 zrušena a nahrazena dosavadní třetí třídou)
  • 3. třída (přečíslovaná od 3. června 1956 na 2. třídu)

Soukromý železniční dopravce LEO Express, který zahájil v listopadu 2012 osobní dopravu na trase Ostrava - Praha, zavedl tři třídy, nazvané po vzoru letecké dopravy. První třída nese název Premium Classs, na soupravě má být údajně označena jako 1+.[zdroj?] Na svém webu označuje třídy písmeny, tedy P pro Premium Class, B pro Business Class a E pro Economy Class.[4]

U ČSD vozové třídě odpovídala barva kartonové jízdenky. Barvy a podobu jízdenek určoval od 1. května 1948 tzv. „Vzorník jízdenek“, vnitřní předpis K 3-č. Jízdenky 1. třídy byly žluté, 2. třídy zelené a třetí třídy hnědé, od roku 1956 1. třída zelené a 2. třída hnědé[5] (t. j. z hlediska barevné symboliky byla zrušena první třída a druhá s třetí byly přečíslovány o třídu níž).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Veronika Škvárová: Doprava po Indonésii, Orbion.cz
  2. Mezinárodní zdravotní úmluva, v Československu vyhlášena pod číslem 15/1929 Sb. (čl. 100: „Loď má býti tak upravena, aby mohla ubytovati poutníky v mezipalubí.“)
  3. Zákon č. 71/1922 Sb. n. a z., o vystěhovalectví, § 1 („Osoby, které cestují po moři v mezipalubí nebo v lodní třídě, již nařízení prohlásí za rovnocennu s mezipalubím, je pokládati za vystěhovalce, leč by bylo z okolností jasně zřejmo, že jdou do ciziny s úmyslem jiným, než jaký uvádí prvý odstavec tohoto paragrafu.“) a § 16 („Cestovním kancelářím nesmí již býti udělováno oprávnění vydávati jízdní lístky pro mezipalubí nebo lodní třídu, kterou nařízení prohlásí za rovnocennu s mezipalubím, jakož ani vydávati lístky pro ostatní lodní třídy vystěhovalcům; dosavadní oprávnění taková pozbývají platnosti dnem, kdy zákon tento nabude účinnosti.“)
  4. Cestovní třídy, LEO EXPRESS, přístup na stránku 15. 11. 2012
  5. Alan Butschek: Barevné rozlišení druhů jízdenek, poslední editace 19. 4. 2003, web Železniční zajímavosti