Carinus
| Carinus | |
|---|---|
 | |
| Narození | 250 |
| Úmrtí | červenec 285 (ve věku 34–35 let) Moesie |
| Potomci | Nigrinian |
| Otec | Carus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcus Aurelius Carinus (asi 250[1] – srpen či září 285 Ilýrie) byl římský císař panující v letech 283–285, do roku 284 spolu se svým bratrem Numerianem. Jeho vládou se uzavírá padesát let trvající období politické nestability, obvykle zvané krize ve 3. století či doba vojenských císařů, a nastává éra pozdního císařství, neboli dominátu.
Původ a kariéra
Carinus byl starším synem císaře Cara a jeho jménem neznámé manželky. Sám byl ženatý s Magnií Urbikou, s níž měl patrně syna Marka Aurelia Nigriniana. Jeho kariéru ve strukturách impéria lze sledovat až od okamžiku, kdy se stal v závěru roku 282 caesarem, tedy mladším spoluvladařem císaře Cara.[2]
Proklamace za císaře
Hodnost plnoprávného panovníka (augusta) Carinus získal mezi březnem a květnem 283, těsně předtím, než jeho otec zahájil válku s Peršany. V té době už měl za sebou řádný konzulát, rovněž spolu s otcem, a bojoval na západě proti germánským kmenům – k 7. březnu 283 je poprvé doložen titul Germanicus maximus, který na oslavu svých vítězství přijal.[3] Po otcově smrti v létě téhož roku prohlásilo vojsko bojující v Mezopotámii (druhým) císařem Carinova bratra Numeriana, a tak začala spoluvláda obou sourozenců.
Vláda
Na podzim roku 283 vytáhl Carinus proti Kvádům a počátkem roku následujícího nad nimi – patrně v Miláně – oslavil triumf. Většina pramenů uvádí, že tehdy již vedl výstřední způsob života, který mu udělal mnoho nepřátel, ve vojsku i v senátu.[4] Dnes lze těžko rozhodnout, co je pravda a co pozdější propaganda Diocletiana a tetrarchů, jež se musela vymezovat právě vůči Carinovi. Tvrzení o jeho vladařské neschopnosti jsou každopádně zcela zaujatá, jak dokládají císařovy vojenské úspěchy.
Počátkem roku 285 vytáhl Carinus proti uzurpátoru Julianovi, který se vzbouřil v Panonii,[5] porazil ho v bitvě a znovu tak posílil svoji moc. Tehdy mu bylo již známo, že jeho bratra Numeriana za pochodu Malou Asií úkladně zavraždili a že vojsko prohlásilo jeho nástupcem vojevůdce Diocla, který přijal jméno Diocletianus. V nastalé občanské válce měl Carinus zpočátku patrně převahu, nakonec byl však za bitvy na řece Margu zavražděn jedním tribunem, jemuž prý svedl manželku.[6] Jediným pánem impéria se po něm stal Diocletianus.
Poznámky
- ↑ Podle Chronicon Paschale 510 se Carinus dožil 36 let.
- ↑ Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 261–262.
- ↑ Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, s. 261.
- ↑ Např. Zosimos I, 72 a Historia Augusta, vita Car.16, 3–7, 17.
- ↑ Aurelius Victor 39, 10, Zosimos I, 73.
- ↑ Zosimos I, 73.
Literatura
- BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9.
- ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8.
- GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
- Portréty světovládců II (od Maximinů po Carina). Praha: Svoboda, 1982. 302 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carinus na Wikimedia Commons - (česky) Carinus (Římské císařství)
- (anglicky) Carinova biografie
| Předchůdce: Carus |
|
Římský císař 283–285 |
|
Nástupce: Diocletianus |
