Bruce Lincoln
| Bruce Lincoln | |
|---|---|
| Narození | 5. března 1948 (76 let) Filadelfie |
| Bydliště | Chicago |
| Alma mater | Chicagská univerzita Haverford College University of Chicago Divinity School |
| Povolání | vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Chicagská univerzita Minnesotská univerzita |
| Ocenění | Gordon J. Laing Award (2002) Guggenheimovo stipendium |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bruce Lincoln (*1948) je americký historik náboženství a religionista, zaměřený především na indoevropská náboženství a vztah náboženství a mocenských struktur.
Vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Bruce Lincoln získal bakalářský titul v roce 1970 na Haverfordské univerzitě a poté přestoupil na Chicagskou univerzitu kde se stal žákem Mircey Eliadeho, pod jehož vedením v roce 1976 obhájil svou dizertační práci Priests, Warriors, and Cattle: A Comparative Study of East African and Indo-Iranian Religious System. Následně se věnoval komparativní výzkumu na University of Minnesota a to nejdříve jako asistent (1976-79), poté docent (1979-86) a nakonec jako profesor (1986-94). Od roku 1993 působí jako profesor religionistiky na Divinity School na Chicagské univerzitě.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Rané vědecké dílo Bruce Lincolna výrazně vycházelo z práce Mircey Eliadeho a s ním spřízněných badatelů, od 90. let se však přiklonil k poststrukturalismu a postmodernismu, a počal kritizovat ideologické předpoklady svých předchůdců na poli výzkumu indoevropských náboženství. Zároveň však i autentický mýtus samotný považuje za „ideologii v narativní formě“. V tomto ohledu je významná jeho kritika George Dumézila, který je stejně jako mnoho jiných badatelů zabývajících se indoevropskými náboženství spojován se sympatiemi ke krajní pravici, kterou navázal na kritiku tohoto badatele vedenou Arnaldem Momiglianim a Carlem Ginzburgem.[1]
Mezi lety 1976 a 2017 publikoval třináct monografií a téměř dvě článků akademického či popularizačního rázu. Lincoln je oceňován pro svou jazykovou vybavenost, detailní znalost pramenů, důsledností v odkazech na zdroje, názornost i publikační produktivitu. Na druhou stranu byl sám Lincoln kritizován za nekritický přístup ke konceptu Männerbünde iranistkou Mary Boyce.[2]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Emerging from the Chrysalis: Studies in Rituals of Women's Initiation, 1981
- Myth, Cosmos, and Society: Indoeuropean Themes of Creation and Destruction, 1986
- Death, War, and Sacrifice: Studies in Ideology and Practice, 1991
- Theorizing Myth: Narrative, Ideology, and Scholarship, 1999
- Holy Terrors: Thinking about Religion after September 11, 2002
- Religion, Empire, and Torture: The Case of Achaemenian Persia, 2007
- Gods and Demons, Priests and Scholars: Critical Explorations in the History of Religions, 2012
- Happiness for Mankind: Achaemenian Religion and the Imperial Project, 2012
- Between History and Myth: Stories of Harald 'Fairhair' and the Founding of the State, 2014
- Apples and Oranges: Explorations In, On, and With Comparison, 2018
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b OBERSTEIN, Jan. Bruce Lincoln a jeho pojetí mýtu. Praha, 2009. Diplomová práce. Husitská teologická fakulta. Vedoucí práce Jiří Gebelt. Dostupné online.
- ↑ REICHSTÄTER, Jan. Bohové a démoni, kněží a badatelé: Věda o náboženství podle Bruce Lincolna. Religio. 2017, roč. 15, čís. 1, s. 69–84. Dostupné online.
