Přeskočit na obsah

Bratři Polanští

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tadeáš Polanský (14. března 1713 Uherské Hradiště[1]1770) a Jan Nepomuk Polanský (1723 Brno1776) byli jezuité, teologové, fyzikové a přednášející na olomoucké univerzitě, mladší Jan dokonce i na pražské univerzitě.

Jejich rodiče se jmenovali Jan Jiří Polanský a Anna Alžběta Polanská. Otcův kariérní růst z právního poradce v Uherském Hradišti na zemského advokáta v Brně zapříčinil to, že se bratři nenarodili ve stejném městě. Spojovalo je členství v jezuitském řádu, obliba k přírodním i teologickým vědám a působení na olomoucké univerzitě, na které se ujali přednášek z matematiky, fyziky a teologie.

J. N. Polanský díky svému chatrnému zdraví nevyučoval po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 na univerzitě, na které zůstali z původních třinácti jezuitských kantorů dva. Jmenovitě to byli pražský rodák a vyučující fyziky Jan Dürnbacher a matematik Štěpán Schmidt[2].

Z díla J. N. Polanského

Bratři Polanští se věnovali se otázkám, týkajícím se blesku a hromu, skládáním barev, původu hor a hornin, vzniku primární a sekundární duhy, ale také fázím Venuše a jiným astronomickým otázkám[3]. Starší z bratrů Tadeáš sepsal dílo pro bakaláře vysokého učení s názvem, které v českém překladu zní: Fyzikálně experimentální disertace podle principů Aristotela a peripatické školy o hromu a blesku, čili o zaleknutí a o úderu blesku, proti názorům a domněnkám antiperipetiků (1747). Formou otázek a odpovědí se v něm zabýval převážně bouřkovými ději. Je zde patrná aristotelovská filozofie, přestože byly známy Steplingovy pokusy s elektřinou, a navíc neznámý jezuita v Olomouci prováděl „pomocí proslulého a nově vynalezeného elektrického stroje po účinném elektrizování obdivuhodné pokusy na lidech a jiných věcech“[4]. V díle se ani slovem nezmínil o slovu elektřina, všechny příčiny pohybu větru přisuzoval suchým parám, podobně jako Aristotelés. V první polovině 18. století, ještě vědci neznali souvislost mezi elektřinou pozorovanou v laboratořích a elektřinou atmosférickou.

Po mladším Janovi nám zůstaly dvě studie o duze z roku 1761, které se v českém překladu jmenují:

  • Fyzikální disertace o vzniku a podstatě primární (hlavní) duhy
  • Fyzikální disertace o vzniku a podstatě sekundární (vedlejší) duhy

V dílech popsal elementární teorii duhy i s matematickými důkazy.

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Uherský Brod
  2. ŠOTOLA, Jaroslav. Zrušení jezuitského řádu a olomoucká univerzita. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Historica. 2002, čís. 31, s. 170. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-10-27. ISSN 1803-9561.  Archivováno 27. 10. 2005 na Wayback Machine.
  3. FUKA, J; LAITOCH, M. 400 let univerzity v Olomouci. Dějiny věd a techniky. 1974, roč. 4, čís. 6, s. 463. ISSN 0300-4414. 
  4. MUNZAR, Jan; PEJML, Karel; KRŠKA, Karel. Meteorologie skoro detektivní. Praha: Horizont, 1990. ISBN 80-7012-037-1. S. 74. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]